v našem každodenním životěDnes jsem se dozvěděl zajímavou věc od své milé: Když nečtu recenze, tak je to diskriminace. Musím se nad sebou notně zamyslet, proč jsem tak strašně diskriminační vůči různým novinám. Například mě nezajímá sport. Takže doposud jsem sportovní přílohu obcházel obloukem a mnohdá i vyhazoval. Touto cestou bych se rád omluvil všem sportovním redaktorům a moderátorům, obzvláště pak sportovním recenzentům.

Vím, že neznalost neomlouvá, ale snad se na mne nebudou až tolik zlobit, když odteď přijímám závazek: Ani čárka ze sportovní rubriky nepřijde nazmar! Přečtu si všechno, tedy i šachové partie pro čtenáře.

Dále se musím omluvit všem inzerentům. Nehorázně jsem je diskriminoval tím, že jsem jejich inzeráty a reklamy nečetl. Obzvláště pak se sluší zde vyzdvihnout rubriku smutečního oznámení, kterou jsem nehorázně přecházel a dokonce jsem se nad existencí takovéto rubriky v novinách několikrát pousmál.

A nakonec se sluší omluvit se všem novinářům. Například tiráž novin jsem nikdy v životě nečetl, ale to se teď změní, abych náhodou nikoho nediskriminoval. Už se těším, až své milé s hrdostí oznámím, že jako první jsem si všimnul změny v redakčním týmu. Obzvláště, pokud to bude třeba za pět let. Nemohu se dočkat, až zahlásím: „Tak Karel(Pepa/Máňa) v těch novinách už nepracuje, drahá!“

Zároveň jsem zjistil, že tento diskriminační systém nepochází z hlavy mé milé. Objevitele (Objevitelku) tohoto úžasného nápadu mi bohužel drahá tají…