Tak mám prvního čtenáře 🙂Tak že prej jsem moc depresivní. Že to tady nikdo nebude číst.
Hmmm, jdu sem sepsat další depresárny. :-)) Tohle je přece můj osobní deník. OSOBNÍ. Chápete?

Tak proč to potom publikuju na netu?

Ano, správně. Jsem divnej. Ale OK, chci si udržet svého prvního (a předpokládám že jediného) čtenáře, tak sem jdu napsat třeba něco akčnějšího, čtivějšího … a vůbec, záživnějšího.

Totiž dneska byla „bordelová sobota“ – jako jsou železný neděle, kdy se sváží jenom železo, tak tahle sobota byla bordelová. Přijelo několik obr náklaďáků na různej bordel a lidičky se sypali jako mravenečci na kousek cukříku.

Soused vyvezl starou televizi, soused odnaproti vyvezl pračku a pár kousků nějakého toho nebezpečného odpadu, jako například minimálně 50 let stará barva a tak.

No samozřejmě jsme se museli zapojit i my, jednak bordel se i u nás doma najde a druhak – přece množstvím bordelu musíme trumfnout sousedy. My na to máme, my si můžem dovolit vyhodit víc bordelu jak ostatní!

Nepsanou soutěž o množství bordelu jsme i chvíli vyhrávali … Vyhodili jsme dva pytle oblečení a železnej sud a deset let starý běžkový boty, flašku na sifon minimálně z první republiky a nějaký další nesmysly. Jenomže nakonec vyhrál soused, co bydlí na konci ulice. Vyhodil železný okapy, pračku, lůedničku a jako bonus přidal vyjetej motorovej olej. Prevít.

Tak se teď koukám do svý skříně a zjišťuju že dobrých 20% mýho oblíbenýho ošacení zmizelo. Je jedno, že jsem ho už rok a něco na sobě neměl … ale bylo moje oblíbený :-))

No doufám, že tahle veselá historka z natáčení přesvědčí mého jednoho čtenáře k tomu, aby zůstal naladěn na tuto stanici. Přece jenom, sledovanost vydělává prachy.

Začínám žít zajímavým životem a všechno sem sepíšu.

A nebo taky ne 🙂

Stay tuned. More has to come.