nasrat, nasrat, nasrat!Jak jistě někdo víte, mnozí tušíte a někteří se právě teď dozvídáte, ještě stále pracuji pro jednu velkou telekomunikační společnost. A ta se vyznačuje tím, že je velká a růžová. A tak jí familiárně říkám Velká Růžová (a nebo Velkej Růžovej, pokud o něm mluvím jako o svým zaměstnání v mužském rodě).

A narozdíl od výrobních společností se tu hodnoty vyráběj tak, že se buď někam naklikaj a nebo někam naťukaj. A to „někam“ je do počítače. A jelikož Velká Růžová je fakt velká (a růžová), tak je tu fakt hafo počítačů. Někdy si myslím, že tu pracuje víc počítačů, než lidí. Ale to už je holt jeden z parametrů mobilního operátora.

A počítače nám samozřejmě zastarávají (my, kteří jsme si nedávno koupili nový stroj, víme přesně, o čem mluvíme, protože kdybych dneska kupoval Hugouše, tak má asi tak třikrát lepší parametry, jak tehdá…). A jak se Růžová vyrovnává se zastaralými počitači? Inu, přesně ve stylu chytré Horákyně: Odprodá je svým zaměstnancům.

A odprodá je za tak směšnou cenu, že se zaměstnanci o takové „šunky“ přímo perou (jsou to nyní pentia 4, takže z hlediska dneška „plečka“ ale multimedia a internet to zvládá…). A tak Růžová odprodává počítače mezi své zaměstnance pomocí loterie.

I stalo se, že moji tři velmi dobří kamarádi, kteří nejsou z Prahy, vyhráli počítač. Říkejme jim třeba Roman, Lukáš … a oTc 🙂

A tak mě požádali, abych jim počítač vyzvednul (provozní doba skladu je jen úterý a čtvrtek) a uschoval, že si ho třeba někdy, možná … vyzvednou.

A tady to začalo. Nejde si nerýpnout, ale Lukáš a oTc to opravdu pojali tak, že mi napsali mail „Vyhrál jsem kompa, postarej se mi o to“ a tím to pro ně haslo. Chjo. Mám já život těžký. Naštěstí mě Roman instruoval, kam mám jít, kde to najdu a kdy se tam mám dostavit. Naštěstí pak dole stačilo říct, komu všemu vyzvedávám počítače a oni se postarali o zbytek.

Problém č.1: Když jsem vyzvedával počítače, pochopil jsem, že naše správa majetku slovem „počítač“ rozumí jenom tu bednu. tzv. case. Monitor se dá dokoupit, 15″ LCD za doplatek 330,- Kč.
a) Volám Romanovi: „Ahoj, ten počítač je jenom bedna, dokoupit monitor by tě stálo 330 Kč. Chceš to?“
Roman: „A budeš ten monitor testovat?“
Já: „Ne, nemám čas a nechce se mi. Stejně ani ten poč testovat nebudu, tak ber nebo ne.“
Roman: „Tak jo, vem ho.“

b) Volám oTc: Ahoj, ten počítač je jenom bedna, dokoupit monitor by tě stálo 330 Kč, ale nebudu ho testovat, protože nemám čas. chceš to?“
oTc: „Ale tak jo, investice 330 navíc mě nezabije :)“

c) Volám Lukášovi: „hoj, ten počítač je jenom bedna, dokoupit monitor by tě stálo 330 Kč, ale nebudu ho testovat, protože nemám čas. chceš to?“
Lukáš: „Ale já myslel, že je to komplet?!“
Já: „Co bys čekal od stroje, co tě stál *fakt výhodná cena* korun?“
Lukáš: „No jo, ale já myslel…“
Já: „Prostě je to tak jak to říkám. Tak chceš nebo ne?“
Lukáš: „Co to je zač?“
Já: „15“ LCD za 330 testovat ho nebudu. Chceš ho nebo ne?“
Lukáš: „A budeš to testovat?
Já: „Ne, ale je to jenom za 330 kč. Tak chceš nebo ne?“
Lukáš: „… (ticho)“
Já: (fakt nasranej a lehce už v presu, protože mi už nakládali zbylé počítače): „Hele, nemám moc čas, tak rychle.“
Lukáš: „Ne, nechci.“

Tak jsem počítače (tři) naskládal na jednu hromadu a monitory (dva) na jinou. S tím, že jsem věděl, že se co nevidět v Prazer objeví Lukáš2 a odveze klukům do Hradce počítače, co chtěli. Lukáš2 se stavil následující den a já zrovna byl mimo … co se nestalo:

Problém č.2: Příjdu do kanclu a tam leží jenom jedna bedna – pro oTc. Monitor nikde. Telefonát typu „chtěls monitor? Ne. Vrať mi monitor“ si radši nechám pro sebe. Přepis by byl fakt dlouhý a jelikož blogísek neumí popsat nasranost v hlase a tak vůbec… Ale dobrá věc se podařila, já jsem Lukášovi slíbil, že mu vyzvednu jinej monitor, aby jak oTc i on měli svůj monitor.

Problém č.3: Lukáš2 je dost vytíženej člověk, takže mě ukecal, že když už monitor má v autě, tak ho přece nebude vyndávat, když já jinej monitor můžu dotáhnout do práce do kanclu na Lukáše a předat ho oTc.

Problém č.4: Jsem zapomětlivej. Takže mi v pondělí volá oTc, že teda jede přes Prágl a jestli mám pro něj všechno připravené. Nemám. Protože jsem se vysral na vyzvedávání monitoru. A ano, bylo pondělí, takže nebyly úřední hodiny.

A tak volám té paní ze správy majetku, že já uživatel A potřebuji vyzvednout monitor na uživatele B a předat ho uživateli C, protože uživatel D to podělal, protože B neechtělo monitor, ale A neřeklo D, že B nechce monitor, zatímco C nemá monitor a chtěl … No, asi chápete, že? 🙂

Mezitím jsem obvolal uživatele A B C i D (ano, sám sobě zavolal do hlasovky), brutálně lítal, zajišťoval … ale nakonec zajistil, předal, vykázal, s oTc a Zúzi se pozdravil (jejich Dogouše nevyjímaje) a vesele si oddechnul, že mám celou akci za sebou.

Takže, je vám asi jasné, jak se zachovám, až po mě bude někdo chtít „službičku“ podobnécho charakteru…

Nasrat, nasrat, nasrat! 🙂