s DinosauremZnáte seriál Přátelé? A líbí se vám postava Rosse? Tak v tom případě mi záviďte. Já totiž jednoho takového Rosse vlastně znám. Ano, je to slavný, ve Výběru Bloguje (R) se objevující … Dinosaurus!

Je ale zřejmé, že takový paleontolog … Dinosaure, neuraž se … dokáže být velmi … VELMI … nudný. A někdy při vyprávění zarytého paleontologa máte pocit, že byste taky byli nejraději alespoň 65 milionů let mrtví, stejně jako ti Dinosauři.

A Dinosaurus mě, jako svého bývalého spolužáka, samozřejmě lákal na své paleontologické přednášky. Choval jsem se statečně:
První pozvánka: Ignoroval jsem ji
Druhá pozvánka: Smazal jsem ji
Třetí pozvánka: Ignorace s „neúmyslným“ smazáním
Urgence třetí pozvánky: Nasr… naštvaně jsem odpověděl vyhýbavým stylem: „Tak já teda MOŽNÁ příjdu.“

Jelikož třetí pozvánka se konala ve dvou termínech a já na tom prvním nebyl (sem nějako neměl čas, že? 🙂 ), tak mi přišla čtvrtá pozvánka s tím, že když jsem teda tu třetí zazdil, tak alespoň tu čtvrtou bych teda mohl. A tak jsem se slitoval. Přeci bych svému bývalému spolusedícímu v lavici, co mi vždy radil při dějepise a biologii, neudělal takovou sviňárnu a uplně se na něj nevysr… kašlal, že?

A tak jsem dorazil na druhý termín třetí pozvánky (wow, to zní zajímavě 🙂 ). Lehce mě uklidnila dvě fakta:
a) Přednáška se konala v Královéhradeckém domě dětí a mládeže
b) Kromě mě přišly ještě asi tři děti, všechno Dinosaurovi žáci ze sedmé třídy základní školy.

Tudíž: Přednáška byla koncipována tak, aby jí pochopilo i dítě v mentálním stádiu školáka sedmé třídy základní školy. A navíc tam bylo hodně obrázků. Takže když jsem se hodně snažil, tak jsem byl i schopen pochopit, o čem je právě řeč. A navíc to vůbec nebylo nudný. Odcházel jsem povznesen a obohacen o další zkušenosti. Jenomže jsem zjistil, že na mne tato přednáška měla na mne i negativní vliv.

Druhý den šel jsem do hospody a moje milá se jala vyprávět následující vtip:
V bažině se takhle rochní dvě postarší Brontosauřice a libují si, jaké je to labůžo.
Když v tom si všimnou, že na břehu postává mladá Brontosauřice a kouká na ně.
A tak jim to nedá a volají na ni: „Pojď se vykoupat, je to lábuž!“
Mladá odpoví: „Když já nemůžu, já mám svoje dny…“
A ony na to: „Copak ty nepoužíváš OVCI?“

Všichni se vtipu zasmáli, až na mě. Najednou jsem se slyšel, jak všem vysvětluji, že:
1) To nebyly Brontosauřice, alóbrž Apatosauřice
2) Ovce v době Bronto … Apatosaurů nebyly, tehdejší savci ve své největší podobě dosahovali velikostí maximálně tak dněšních Rejsků.
3) A navíc, mohou mít vejcorodí živočichové „své dny“ ?

Takže je doufám všem jasný, co udělám se čtvrtou pozvánkou…

… Smažu ji jako spam 🙂