Vyberte stránku

reportJelikož Neviditelný pes mě už odpublikoval, přináším vám neupravenou a zároveň lehce rozšířenou verzi svého reportu 🙂

Těžký život scifisty pokročilého. Jakmile mi skončily školní povinnosti, tak jsem najednou na všechno měl mnohem méně času & A to i na cony. Ale rozhodl jsem se stůj co stůj dodržovat tradici: Jezdit alespoň na Pragocon a Parcon. A to i kdybych měl na conu pár hodin strávit.

Letos se mi povedlo dodržet pravidlo extrémně: Na Pragoconu jsem byl opravdu těch pár hodin. Nepřespával jsem (jako obvykle) a ani v hospodě jsem nebyl. Letos jsem jel si připomenout ty časy, kdy jsem jezdil především kvůli programu a ne kvůli lidem, co jsem je minimálně rok neviděl.

Jak takový noc začíná pro běžného návštěvníka? Tím, že se podíváte na oficiální stránky pořadatele takové akce a zjistíte si, kde vlastně se ta akce coná a jak se na ní nejlépe dostat. Tady nastala bota první: Na stránkách Mensy bylo napsáno, že akce se coná v Gymnáziu Buďánka. Adresa ta a ta a sbohem.

Ano, ve slově Pragocon slyšíme, že se jedná o con pražský. Takže pokud jste z Prahy, nemusíte mít až zas tak problém se na místo určení dostat. Ale co ti mimopražští? Copak Vašek Fořtík už úplně zapomněl, že na con mu jezdí lidé z celé republiky?

Naštěstí jsem Mensan, takže jsem použil svojí inteligenci a lokaci celé akce jsem si vygůglil. Kde jsou ty časy, kdy informace o místě conu byla přímo na stránkách… Kde jsou ty časy, kdy stránky Pragoconu byly aktualizované a přehledně popisovaly, kde co je a jak se tam dostat.

Jel jsem ze Smíchovského nádraží s mlhavým tušením, kde mám vystoupit. Naštěstí již mám naučenou taktiku: Dobře se rozhlédnout a držet se těch nejvíce divně vypadajících lidí. Taktika se plně osvědčila, a tak jsem vystoupil na správné zastávce.

Jenže ouha, druhá bota: Buďánka se nachází na fakt pěkném kopci. A z tramvaje je to ještě nějaký ten kousek. Do kopce, samozřejmě. A na ten kopec sice jezdí autobus, ale jenom v úterý a březnu. Zůstal jsem na zastávce se skupinou scifistů a jednou očekávanou osobností conu: Františkou Vrbenskou.

A tak po asi deseti minutách se přihodila první pozitivní záležitost conu: Dosáhl jsem vrcholu s Františkou Vrbenskou 🙂

Nesmím zapomenout samozřejmě ani na svůj doprovod. Vrcholu jsem nedosáhl jenom já s Františkou, ale měl jsem vynikající doprovod. Po tak náročné akci bylo potřeba se posilnit. Doufal jsem v trpasličí medovinu, nebo alespoň nějaký ten lembas (BTW, čím se posilňují trekkies?). Ale výsledek mě překvapil: Jana a Lívia mne opravdu dokázaly dovést k orgasmu J Ještě jednou děkuji za tento neuvěřitelný zážitek J

Na místě zaplatil jsem vstupné, s tím, že chci i materiály. Dostal jsem knížku a to bylo všechno. Když jsem se dotazoval, jestli by bylo možno dostat program, tak mi tato možnost byla odepřena. Prý už nejsou. By mě zajímalo, jak je toto možné: Na noc se předběžně přihlásilo cca 800 lidí a na místě jich bylo mým odhadem tak 500 platících. A zrovna nedostatek programů mi připadá jako hodně velký nedostatek.

V tuhle chvíli se hodí podotknout, že už minulý noc se mi ani trochu nelíbil. Uvědomuji si, že organizace takovéhle akce je asi poněkud složitější, než sezvat pár kamarádů do hospody a tam si pokecat, ale asi jsem se stal zmlsaným scifistou.

Už loni byl navigační systém conu tvořen především díky organizátorům různých sekcí. A letos to vypadalo, že se Vašek rovnou spolehl na to, že oni si organizátoři různých sekcí své ovečky seženou.

Tento rok to vypadalo však tak, že se zase místní organizátoři spolehli na Vaška. Takže značení bylo opravdu minimalistické a podle šipek se člověk mohl dostat spolehlivě akorát tak na sekci Aragorn.cz a Maelström. (Dokonce i Manga sekce byla příšerně značená, což mě překvapilo nejvíc)

O tom, že na místě konání je bufet, jsem se dozvěděl až od místních přítomných. A Vašek má opravdu štěstí, že jsem příznivce RPG a tak trochu LARPu. Ono najít bufet a dostat se k němu bylo opravdu jak z nějakého dungeonu. A fronta na jídlo byla jako zlý had dřímající na konci oné dlouhé a temné sluje.

Díky tomu, že jsem neměl program, a taky tomu, že jsem pořádně nevěděl, kde co je, změnil jsem plány a noc jsem pojal doslova dle anglického překladu sova convention: Shromáždění a nebo taky setkávání a při bloudění chodbami a pátráním po tom, co se kde děje, setkával jsem se s pár známými tvářemi.

Závěrem? Na letošním Pragoconu jsem strávil doslova pár hodin a myslím si, že mi to bohatě stačilo. Koho jsem chtěl potkat, jsem potkal, koho jsem chtěl slyšet, jsem slyšel a navíc ten zážitek s Františkou… 🙂 Celou dobu psaní tohoto reportu si říkám, že: Hůř už nebude. a dívám se na letáček zvoucí na letošní Scon. Asi mu dám šanci, abych zjistil, jestli jsem opravdu tak strašně zmlsaný scifista a nebo organizace byla tak strašná, jak si myslím&