A nezapomeň na jitrnice!Vážení přátelé, omlouvám se Vám za blogovací výpadek. Jak jistě víte, zařizuju si byteček a do toho ty Vánoce… Abych dlouho nechodil kolem horké kaše, tak vám prozradím, co jsem především o vikendech dělal: Odpočíval.

Rozhodl jsem se odpočívat tím způsobem, že si zaplatím výlet do vánoční Vídně. Výlet jsem si zaplatil u jedné nejmenované společnosti, se kterou jsem loňský rok byl v předvánočních Drážďanech a notně jsem si to užil.

Ráno vše začalo velmi ospale. Výjezd ve čtyři ráno z Hradce Králové nebyl zrovna ideální čas, ale jsem zvyklý spát v přibližovadlech, tak jsem si říkal, proč ne. Na cestu s sebou jsem ukecal svoji milovanou Ch., její sestru, a ještě navíc svého bratra.

A pak začala ta správná zábava. Z hradce Králové jsme jeli před Doudleby. Ano, všichni, co znáte mapu, si jistě vybavíte, že do Vídně se z Hradce Králové přes Doudleby jednoznačně nejezdí. (No, jet se tamtudy dá, ale není to uplně ideální cesta).

Až v Doudlebech jsem pochopil, proč jedeme v poloprázdném autobuse. Ve zdejším idylickém městečku, proslaveném především místním JZD, se náš autobus doplnil.

Lehce jsme brblali, protože v jízdním itineráři bylo jednoznačně napsáno, že na nástupních místech mají být lidé 15 minut před plánovaným časem odjezdu. V Doudlebech přišli lidé přesně na čas, ne-li později. Ano, mělo mě varovat, že někteří z výletníků s sebou vezli zásoby o množství humanitární pomoci menšímu africkému státu, ale zjevně nevarovalo…

Cestou tam začalo místní JZD spotřebovávat první zásoby. Autobusem zasmrděla první jitrnice. Achich ouvej… Do toho začal pan průvodce vyprávět něco o historii Vídně stylem: Pravěk, 18. století, Římské základy, 19. století, pravěk, Řím, 16. století, pravěk, Metternich, 2. světová válka, 17. století a současnost.

Tudíž jsem pochopil, že Metternich založil pravěkou osadu, kterou málem zbořili Turci, když napadli to Římské opevnění. Jsem zvědav, jak to je s historií Vídně doopravdy…

První zastávkou byl zámek Schönbrun. K němu jsme dojeli o hodinu později (ještě jednou vřelé díky Doudlebskému JZD), než bylo plánováno a taky nám bylo sděleno, že máme permici na vjezd do centra do Vídně platnou jen do 17:00. A plánovaný odjezd podle rozvrhu byl 18:00. A že tu 17-tou hodinu prý musíme stihnout, protože jinak by na nás musel čekat autobus na okraji – a to je asi kilometr pěšky. Ó, jaká hrůza!

Zde jsem byl od Ch. a její sestrry uvrtán do toho, že s takovým průvodcem prostě nemá cenu chodit, a tak jsme se průvodci trhli a jeli jsme do centra metrem.

Bratr mi později vyprávěl, že průvodce svýj výklad citlivě upravil na míru složení našeho autobusu. Tudíž místo památek ukazoval na místa, kde je možné dojít si na záchod zdarma. Inu, Doudlebské JZD asi nemá dostatek peněz (50 eurocentů) na záchod…

Jinak Vídeň sama o sobě byla těžce o ničem. Všude hafo lidí, ve stáncích samý kýč a šmuk, a zase hafo lidí všude okolo.

Ale to nejlepší nás ještě čekalo. Cesta domů.

JZD se zachovalo stejně, jako na jiných zájezdech za kolegy řepáky. Aneb: „Když už jsme na výletě, tak se ožereme“. Cestou domů jsme byli nuceni poslouchat ožralé slinty svých spolucestujících. Jako nejhorší mi přišly dva slinty:

1.) Atom neexistuje, protože ho nikdy nikdo neviděl. Ostatně, co nemůžeme vidět, neexistuje.

2) Každý jednotlivec je středem vesmíru.
(Onen pán to mínil tak, že on je středem vesmíru. V tu chvíli jsem si přál být nejzazším okrajem vesmíru)

Těsně před Hradcem ony kolegy z JZD napadlo, že si otevřou játrovku. Takovej smrad jsem snad v životě nezažil. Ch. měla co dělat, aby nevrhla. A já jsem k tomu měl taky hodně blízko.

Po vystoupení z autobusu několikrát z našich úst zaznělo: „Nikdy více s cestovní kanceláří!“

A tak je jasné, co jsem dělal tenhle víkend. s Ch. a její sestrou jsme sedli do auta a jeli si spravit chuť do Drážďan. Spravil jsem si ji náramně, fakt bezva výlet 😉

A vy nikam nepřepínejte, budu se snažit blogovat více a častěji 😉