z Velkých BorinovicJak jistě víte, už nějaký ten pátek pracuji v Praze. Teda, o pátcích toho moc nenadělám, ale příměr je příměr 🙂 A když chci přespat v Praze, jedu za Borinem, do Velkých Přílep.
A jednou jsem takhle zase přijel do Velkých Přílep a víceméně jsem se rovnou hrnul k tomu, že půjdu rovnou spát. Byl to totiž jeden z mých „ultimativních přejezdů“, kde startuju v Hradci, jedu rovnou do práce a z práce do Přílep. Tudíž to znamená, že musím vstávat už někdy v pět ráno.
Pro dennodenně pracující: nezapomínejte prosím, že jsem bývalý vysokoškolský student. Pět ráno býval pro mě čas, kdy jsem chodil spát a ne vstávat. Takže ještě opravdu nejsem zvyklej na tuhle nekřesťansky brzkou hodinu.
A ten den jsem zrovna měl ještě nějaké zařizování ve městě, taky jsem si tam dal večeři, takže do Přílep jsem se dostal až někdy kolem deváté večer. Rychle jsem se umyl a zamířil jsem to rovnou do postele.
A teď přijde ta hororová část.
Nevím za jak dlouho, ale najednou mne ze spánku budí mrtvolně bledý svit z mobilního telefonu. Rozespale mžourám do světla a zjišťuji, že zdroj světla ve své ruce svírá slečna. Vůbec né hnusná.
Ona slečna se mi omluvila a spustila na mne tu hororovou část:
V Přílepech jsou myši. A dokonce i v našem společném bydlišti! A lezou všude, všechno žerou a tak vůbec dělají všechny ty věci, co o myších víme z kvalitních béčkových hororů.
Stále jsem na ni rozsepale mžoural, když ze slečny vypadla ta zjevně erotická část: Slečna se totiž myší bojí. Hystericky. A tak se mne zeptala, jestli by v noci nemohla spát se mnou.
Inu, něco jsem rozespale zabrumlal (jako že jo) a pohroužil se opět do spánku.
Ráno jsem ve své posteli slečnu nenašel, ani na vedlejší posteli. Škoda, že jsem byl tak ospalý, mohlo být nějaké erotično. Ale to třeba příjde…
Když mám tak zajímavej ten reálnej život…