…
(ano, mám tak trochu depku)Prázdné nábojnice zařinčely o zem. Z ústí hlavně vycházel smradlavý kouř po vypáleném střelném prachu. Vykoukl zpoza rohu. Nikdo nikde, všichni mrtví. Střílel jako vždy přesně. Dobil své zásobníky do Glocků a vydal se chodbou.

Postupoval opatrně, zbraň připravenou k palbě. Už se blížil ke svému kýženému konci. Po měsících a měsících vězení na tom nejnepředstavitelnějším místě se konečně chýlil konec!

Plánování, hladovění, strádání & to vše mu prolétlo hlavou. Nemohl se dočkat. A není nic sladšího, než pocit pomsty. Sice plánoval chladnou pomstu, ale jak se krok za krokem blížil k těm posledním & opravdu posledním dveřím, tak si řekl, že krátké pomatení smyslů a opravdu krvavá pomsta bude to pravé.

A teď stál před svým cílem.
Nádech, kontrola nábojů, úprava neprůstřelné vesty. Výdech.
Jedním výkopem rozrazil dveře a kotoulem vlétl dovnitř.

Připravoval se na bojové roboty, na po zuby ozbrojenou ochranku & nebo alespoň na tvrdý odpor. Ale, to, co ho čekalo & bylo doopravdy nečekané. Cíl jeho cesty byl v místnosti naprosto nechráněný. Oblečen ve své nejlepší uniformě, sedící v pohodlném křesle, čekal tam na něj a s pobaveným úsměvem jej sledoval.

Kapitán Strong. Zase se potkáváme. pokývnul uznale generál Kerpoff.
Strong oněměl úžasem. Rychle se postavil na nohy a namířil ob dva své Glocky na Kerpoffa.

Poslužte si. odtušil Kerpoff a jemně se napil ze sklenky své whisky, kterou celou dobu držel v ruce.
Žádní medvědi? Žádné pasti? divil se Strong.
Žádné hlouposti, odvětil Kerpoff, prostě střílejte a ukončete tuhle frašku.
Když jste mne zanechal v útrobách Mount Everestu, nevypadal jste na to, že chcete spáchat sebevraždu. odpověděl Strong a doufal, že mu generál dá jakýkoliv důvod ke střelbě & zjistil, že na bezbranného člověka prostě střílet nedokáže.

Nevypadal jsem na to, to ano. odpověděl generál. Ale pokud máte chvilku, povím vám svůj příběh. Strong se usadil proti generálovi a dal mu hlavní své zbraně najevo, že poslouchá. Zároveň mu však naznačil, že je neustále ve střehu.

Když jsem vás naposledy opouštěl, tak jsem doufal, že už se nikdy neuvidíme, začal generál, ale jak vidno, vy jste to opět zvládnul, kapitáne. A to je ten důvod, proč jsem se rozhodl udělat vám průchod k mé osobě poněkud & jednodušší.

Kapitán Strong se zamyslel. Začalo mu to pomalu docházet. Ano, trvalo mu nesmírně dlouhou dobu, než vymyslel a začal realizovat plán, jak se dostat z hlubin pod Mount Everestem, ale pak najednou vše začalo vycházet & Překvapivě snadno.

Nebo jste si myslel, že je to jako obvykle? zeptal se Kerpoff a přerušil tím tok kapitánových myšlenek.
Na co tím narážíte? odpověděl Strong.
Jste dítě štěstěny a je to na vás vidět. Vždy jste na poslední chvíli přišel na způsob, jak uniknout mým plánům. Vaše plány vždy vycházely, ačkoliv jste je většinou plánoval jenom několik minut. Kdežto já jsem vždy musel plánovat dlouhé měsíce až roky. A vy jste mi vždy mé plány zhatil. A já prostě již nemohu dál.

Nemůžete dál?
Ano, nemohu dál. Vím, že jste asi neměl moc příležitostí přečíst si nejnovější vývoj zpráv, že?
To tedy neměl. odvětil Strong.
Tak v tom příadě mi dovolte, abych vás informoval jako první. Už jenom krůček mne dělí od toho, abych se stal faktickým vládcem celého světa.

Po tváři kapitána Stronga přeběhl údiv.

A víte co? napil se generál znovu ze své sklenky a lehce se pousmál, Vy jste se objevil zrovna v momentě, kdy mne dělí opravdu jenom pomyslný krůček od toho převzít nadvládu nad tímto světem.

Strong se usmál, namířil hlavní na Kerpoffa a užuž se chystal něco drsným hlasem prohodit, když v tom ho generál přerušil: Ne, neříkejte nic, kapitáne. Vím, že chcete říct něco v tom smyslu, že teď mne zatýkáte pro blaho celého světa a společnosti, pro kterou pracujete. Ale mám pro vás jednu otázku, na kterou chci odpovědět, než prohodíte onu větu.

Strong mlčel. Přemýšlel. Kerpoff to bral jako souhlas, a tak pokračoval: Doteď jste pracoval pro OSN. Pro celé lidstvo. Co kdyby celé lidstvo pracovalo pro vás? Co kdybyste vy byl ten, kdo udílí rozkazy?

Na Strongově tváři se objevil nechápavý výraz.

Vysvětlím vám to. pokračoval Kerpoff: Vše jsem udělal tak, že stačí pouze zmáčknout toto tlačítko a vy se stanete neomezeným vládcem tohoto světa.

Ale já vás musím zatknout, jste zlý! vzmohl se na projev Strong.

Pokud zmáčknete ono tlačítko, pak budete rozhodovat o všech. Vy rozhodnete, kdo je zlý a kdo je dobrý. A vy rozhodnete o tom, co se bude dít s těmi dobrými a s těmi zlými. Doteď jste jenom loutka, která plní něčí rozkazy. Jste horší, než já.

Konám podle zákona! zakřičel Strong.

Podle zákona, který napsal někdo jiný. Jste loutkou ve hře někoho jiného. Zabíjíte a nevíte proč. Pokud jsem já někoho zabil, mělo to účel, mělo to cíl. Vy jste střílel pouze proto, že bylo někde někým napsáno, že máte střílet.

Ale… začal Strong.

Dost už. odpověděl mu Kerpoff. Řekl jsem vám všechno. Teď už je to jen na vás. dokončil svoji řeč generál a zvedl se k odchodu. Nebojte se, nebudu daleko. A i kdybych byl, tak pokud zmáčknete ono tlačítko, budete mít k dispozici dost lidí, na to, aby mne našli… Vlastně celou planetu lidí! zasmál se.

Strong sledoval záda odcházejícího generála, neschopen se rozhodnout. Netrvalo dlouho a zůstal sám.

Postavil se před tlačítko a přemýšlel.

Už nebyly rozkazy. Už nebyly zákony. Teď poprvé zažil pocit, jaké to je mít svobodnou vůli. Jaké to je udílet rozkazy. A tlačítko zářilo příslibem toho, že pozná, jaké to je mít MOC.

Uvažoval a váhal. Dnes poprvé se bude muset rozhodnout sám za sebe…