na dovolené s Andělem 🙂Dostalo se mi zajímavé nabídky. Jet pod stan. Na vodu. Romantika jak Brno. Od vůbec né hnusný slečny. Nadšeně jsem jí na to kývnul. Byvše vybaven pouze teoretickými znalostmi (přečetl jsem si knížku Proč bychom se netopili) sbalil jsem si pár podstatných věcí (žehličku, vycházkové polobotky, sako a tak podobně) a vyrazil jsem na vandr.

Vodácká zásada číslo jedna: Pokud chcete zvát slečnu na vodu, připravte se na to, že když jedete jenom vy dva, tak se za chvíli budete chtít povraždit. Minimální jednotka na vodě je vodácká parta.

Dojeli jsme tedy kamarádovým autem na chatu uplně jiného kamaráda (ty dobré lidi jsem viděl prvně v životě) a začaly se z půdy skládat lodě ven. Silácky jsem se předvedl před slečnou a pár lodí taktéž složil. Až do té chvíle jsem žil v přesvědčení, že za á jedu Vltavu (jel jsem Orlici) a že za bé bude večeře v hospodě. (Nebyla)

Slečna se ovšem předvedla a vytáhla ze svého báglu špekáčky a zařídila možnost ohně. Zaplanul jsem nefalšovanou láskou. Opékali jsme asi ve čtyřech špekáčky, zbytek chlastal v hospodě (kde jako jediné jídlo prý měli dva roky staré brambůrky) a slečna dokonce někde vylovila i Sangrii. Ano, zbožňuji ji 🙂

Štědře jsem obdarovával i jejího psa Maxipsa a těšil se na vodu. Mimochodem, od jednoho kamaráda slečny se mi dostalo zajímavé nabídky: Litr rumu za to, že slečnu vyklopím. Slečna mi poté, co jsem nabídku chvíli zvažoval, oznámila, že se za žádných okolností překlápět nebudeme a pokud se překlopíme, hrozí mi smrt obzvláště pomalým a bolestivým způsobem. Nabídku jsem po logické úvaze zavrhl a raději se připravil na to, že se prostě necvakneme.

A jelo se. Zjistil jsem, že pes Maxipes je sice zvíře krásné, ale blbé. Strašně rád si vystupoval a nastupoval do lodi. Nejlépe za plné jízdy a ještě lépe v nějakém zajímavém momentě, kdy bylo potřeba veškeré své úsilí věnovat řízení lodi. Cvakli jsme se 🙂

Poprvé jsme se cvakli, když slečnu kouslo hovadí, my jsme přitom najížděli do stromů a pes se rozhodl vystoupit. Dostal jsem cvaknutí rumu na zahřátí a vesele se smál. To k vodě patří. Podruhé jsme se cvakli, když se zvíře rozhodlo vystoupit v další prudší části řeky.

Pes zůstal při druhém cvaknutí chvilku pod lodí. A od té doby se rozhodl bojkotovat jakoukoliv spolupráci s námi. Zkrátím to: První den jízda osm hodin v lodi, dvě cvaknutí, tři naprosto vyčerpaní členové posádky.

Pochopil jsem. Žádná romantika. Tohle byl čistokrevný test. Tohle totiž nebylo poprvé, co jsem se se slečnou viděl. Pozval jsem jí na panáka, pak na druhého, pak jsem si řekl o její číslo & takže slečna asi chtěla vidět, jakéže osobnosti asi jsem 🙂

Druhý den ráno jsem pochopil, co se s Maxipsem děje. To zvíře se čistokrevně bálo, protože ono zůstat chvíli pod lodí (pod vodou) není žádnej med. Zároveň byl ale pes natolik vyčerpán, že pochopil, že prostě nepůjde být neustále mimo loď, protože by musel plavat.

A jelikož se jedná o psa jinak naprosto gaučového, co už včera uplaval a uběhl notnou část naší trasy, tak toho měl už ráno plný kecky. A tak to psisko řešilo po svém: Jakmile se objevila zajímavější část řeky (rozuměj: část, kde se dá potencionálně cvaknout), tak si raději samo od sebe vystoupilo.

Pro psa byla zajímavá část prakticky kdekoliv. A co pět minut se na okraji nějaké mělčiny hlasitým štěkáním a kňučením dožadoval, abychom jej vyzvedli. A když jsme přijeli ho teda vyzvednout, tak odmítal nastoupit.

Ano, část druhé pasáže řeky jsem byl osobnost notně nasraná 🙂

Cvakli jsme se i potřetí. Pes si holt vystoupil v momentě, kdy jsme to nepředpokládali.

Ale dojeli jsme. Dokonce i jezem jsme sjeli (já oči hrůzou navrch hlavy, pes čekajíce a vyjíce na břehu) a dokonce i na místo určení dojeli.

Úklid lodí jsem nechal na jiném hochovi, co tam taktéž jel se slečnou – ať se taky předvádí někdo jinej, že? 🙂

Testem jsem prej prošel. A za odměnu dostalo se mi sladkého kafete, takže jsem byl spokojen 🙂

Drtivou většinu cesty jsem si notně užil. Mazal jsem se poctivě, takže jsem se ani nespálil a klidně jedu znova 🙂

Akorát bez psa, prosím 🙂

(Tak jsem zvědavej, komu to nedošlo. Ale třeba se najdou tací, co si dva stejné příběhy na dvou různých blozích nespojí dohromady. Uvidíme 🙂 )

&A pak že sem prej anděl 🙂