Pozdě večer.Hm, zítra tomu budou přesně dva měsíce. Zítra těsně před půlnocí. A já jsem dneska konečně dostal odvahu pustit svůj oficiálně zaměstnanecký telefon a začít mazat.
Hned potom, co se to přihodilo jsem tak nějak neměl sílu jít do doručených zpráv a vidět tam její jméno. Prostě jsem nechtěl vidět, chtěl jsem co nejrychleji zapomenout. Vyřešil jsem to půjčením si testovacího mobilního telefonu, oficiálně jsem si ho půjčil tak na týden.
Už na něm funguju dva měsíce.
Včerejší druhé shlédnutí Simpsonů mi dalo sílu vrtátit SIMku do svého mobilu a podívat se do doručených. A začít mazat.
Není to tak trochu trapné, zkoušet smazat někoho, kdo byl součástí vašeho života dva roky?
Jenomže já vůl jsem ty SMS nejdřív začal číst. A až potom jsem je mazal. A najednou zjišťuju, že brečím. Je mi smutno a kdesi v hlavě mi začal znít takovej ten divnej hlásek. Co když to bylo kvůli tvým divným pochodům v hlavě? Co když realita byla úplně jiná? Co když…
Ne, tohle není o tom, že se chci vracet. Naprosto rozumově vím, že jsem udělal správnou věc. Díky tomu, co se před dvěma měsíci stalo jsem teď, kde jsem. Řeším byt, mám práci, o které jsem víceméně snil a taky co mě strašně – ale strašně baví a … a mám teď taky zajímavej ten reálnej život.
Vlastně je mi smutno z toho jak to skončilo. Jedna SMS a je po všem. Pomohly by mi hádky? Měli bychom si vrazit pár facek? Abych teda si mohl říct, že tohle je fakt jako konec?
Asi jsem někdy až moc rozumnej a jindy až moc impulsivní. A jindy zase vím, co dělat, ale nedělám to, jenom proto, že se mi nechce.
No, nedávno jsem se bavil s jedním svým hodně četným čtenářem blogu. A dostalo se mi výtky, že poslední dobou jsou moje příspěvky strašně plytké. Že to prostě nejsem já a že styl mých příspěvků na začátku byl mnohem lepší, protože každej věděl, co se se mnou doopravdy děje.
Tohle téma jsem probíral s dalšími bloggery. A dostalo se mi přibližně té samé odpovědi. Internet je anonymní. Dokud je Tasselhof anonymní, může si psát, o čem doopravdy chce. Jenomže Tasselhof již nějaký ten pátek není anonymní.
Asi před týdnem se mě jeden můj kolega v práci před skupinkou pár dalších mých kolegů zcela nahlas zeptal, že už neví, kde mám svůj blog a jestli ho ještě píšu. V tu chvíli jsem měl sto chutí mu skočit po krku a škrtit a škrtit…
Upřímně i mne samotného přestal bavit styl blogu, co teď píšu. Snažit se psát o něčem, co o mě každý vlastně ví a nemůže z toho mít jakýkoliv profit. Teď to asi budu dělat jinak. Mám zase chuť psát o tom, co mi přijde na mysl.
A jestli mi to osobně bude někdo házet do xichtu, tak si může rovnou připravit žalobu na moji osobu. Za těžké ublížení na zdraví, případně za pokus o vraždu.
Nemám chuť se schovávat, tohle je můj blog, já si na něm budu psát co chci. Jestli se vám to nelíbí, tak víte, co si můžete…
Původně jsem chtěl psát o něčem absolutně jiném, ale to asi necháme na jindy. Já teď zase jdu ven.
… Abych měl zajímavější ten reálnej život.
Upřímně řečeno, mně se to teď čte nějak líp:) nevím, jelito modrým pozadím, nebo tím, že máš zajímavej ten reálný život, každopádně mi styl tvého psaní nevadí. rozchod popsaný tebou znám, a osobně se k tomu stavím tak, že pokud nebylo řečeno vše, či mi nepřipadá, že by byl \“konec\“, tak přirozeně očekávám, že se to ještě jednou vrátí, aby to mohlo v klidu a míru odejít…a mohla bych opravdu mít pocit, že jedna kapitola byla přečtena a následně uzavřena. tak ti posílám něco pozitivního, aby to bylo zase dobrý;)
Hups!(…tedy já, elofra:o)
[1] Díky moc. Já ale mám ten pocit že kapitola byla uzavřena … to spíš jenom ty SMS mě tak trošku rozhodily …
Nesmážeš ani nezapomeneš. Naštěstí nemůžeš jen tak vymazat kus svého života, to by byla škoda ne?
A jde se do dalšího kola *úsměv* Pár jim dáme do zobáků, pár jich pošlem do řiti… tak jako vždycky ! Ale z tohodle tvého počinu mám fakt dost dobrej pocit. Nehodlám přepínat v žádném případě *mrk*
Vše na svůj začátek a konec. Ten se ale někdy dostaví dřív. Ať už je to naší blbostí nebo jinak. Každopádně jsi tomu věnoval celkem slušnou část života a rozhodně není dobré to házet do propadliště dějin. Dalo ti to mnoho dobrého, tak proč na to zapomínat.Btw tvůj styl je stále \“Tasselhof\“
mě osobně teda velmi překvapilo, že se tenhle zápisek nese ve vážném duchu. jsem celou dobu čekal na pointu, nějaké závratné rozuzlení od koho ty esemesky jsou.ale jak už tu kdosi naznačil, tohle se čte líp :e) zmizela z toho taková nějaká nucenost.mimochodem. to scrollování u komentářů je zlý nápad. a pokud to nezrušíš ty, tak si to zruším uživatelským stylem, tak slibuji.
matejcik> Mimochodem, jakou to nadělá paseku ve vysokých rozlišeních jsem psal už jednou, tak si představ, že kvůli komentáři, co by se nevešel ani na řádek, musíš scrollovat nehorázně úzkou nudlu. To je vyloženě vtipné. Ale chápu, že v 1024×768 nebo podobně to asi vypadá nějak normálně:)