Tak proč potom zní ten nadpis tak depresivně?No, myslím si, že po dlouhé době se zase hodí tak trochu všechny informovat, že žiju. A mám se fajn. Nekouřím, i když z posledního příspěvku se tomu tak může zdát. A jinak je mi fajn.
Měl bych se začít chlubit. Tak asi na to půjdu. Přihlásil jsem se do Prahy. Furt pod T-Mobile, tentokrát na jedno takové veselé oddělení. Celým jménem se to jmenuje Technical, Data and Multimedia Support – One Stop Solution Design. Zkráceně TDMS – OSSD (A teď si představte, že moje pozice bude něco jako „Samostatně výkonný pracovník týmu Technical Data and Multimedia Support, One Stop Solution Design … jak já to sakra napíšu do těch titěrných kolonek „zaměstnání“ v různých dotaznících?)
Místo výkonu? Praha. A teď to začíná. Zaprvé: Rodičům jsem tak trochu učinil šok. V červenci jsem jim oznámil, že nástup bude nejspíše prvního srpna. Ale tentokrát jsem jim to nezatajoval až do posledního okamžiku (jak je u mne obvyklé), prostě to tak vyplynulo.
Například můj bratr. Ten si sice již nemovitost koupil, ale s tím, že se tam bude moct nastěhovat až za rok. Teď se sice to „až za rok“ neodkladně blíží, ale díky tomu, že je to přesně po roce, kdy oznámil to „až za rok“, tak je nádherně od maminky vybaven.
Ručníky, sada nádobí, povlečení … a spousta dalších drobností pod taktovkou maminky se mu válí v jeho pokojíčku a trpělivě to čeká, až se maminčina kreativita bude moci projevit na jeho bytě. Kdežto já? Já jsem oznámil „už teď“.
Měli byste vidět, jaké začaly manévry. Manévr jedna: Sehnat v Praze místo, kde bych hlavu složil, než si naleznu to ono bydlení. Než maminka vůbec stihla cokoliv zmanévrovat, tak jsem zvedl telefon, vytočil první číslo, co mě napadlo a na druhé straně mi Borin oznámil, že hledá spolubydlícího.
V tomto bodě jsem zvítězil nad maminkou a prokázal jí, že jsem taky ve svých 26-ti letech coby inženýr schopen si něco ve svém životě zařídit sám.
Ale teď díky tomu začíná válka na ostří nože:
Ano, manévr dva. Sehnat něco naprosto stálého v Praze, či okolí. Pracovní rozpočtový strop dva miliony korun (ne, neptejte se, kde ty peníze chci sehnat. Garantuju vám, že to nechcete vědět). Počet nabídek denně asi tak dvacet až třicet. Čas na obvolání nabídek? Dvě až tři hodiny.
Ne, nevzdám se, vážení. Jsem to já, kdo díky dealerství drog získá dva mili… uch, který vyhraje ve Sportce dva miliony a utratí si je za byt dle vlastního uvážení!
Držte mi palce, musím jít zase telefonovat…
Christine, kdy dáme toho panáka? 🙂
Nevím. Co děláš večer?
Až do 23:00 jsem v práci…
Fuj.
Víš co? Napíšu ti mail se svým číslem a domluvíme se po mailech 🙂 Co ty na to? 🙂