za šílenými lidmiAsi tak nějak „začínám“ řetěz blognutí, která budou mít to samé zadání: „Napiš, co jsi dělal v pátek večer a v sobotu hodně brzo ráno v Praze. Proč tam byli další bloggeři, co se tam dělo a proč jste proboha říkali tramvaji metro.“

Takže co jsem dělal já. Slušno je podotknouti, že v pátek jsem vstával již v šest ráno, abych již od sedmi od rána mohl být v práci a vysvětlovat některým zákazníkům, že odpovědi na své otázky by mohli získat třeba na téhle stránce.

Takže mě asi co nevidět vyhodí, protože jsem jednomu VIP zákazníkovi neposkytl tu VIP informaci, jestli se při propojení Nokia PC suite s mobilním telefonem přes bluetooth aktualizuje firmware v telefonu.

To chtělo zapít.

Naštěstí byl jsem již domluven s dalšími lidmi, že s tím v pátek večer něco uděláme. Inu, sednul jsem do vlaku (dokonce i správným směrem!) a vydal se do matičky stověžaté, města měst a holubů, drahé a milované Prahy.

V šest večer tam přišlo … ano! Konečně! Moje milované skřítě! Samou radostí jsem Skříťulku málem hned rozmačkal. Doteď nevěřím tomu, že jsem jí viděl! Já jí viděl! Na vlastní oči! Uáááá!!!!

Ehm … (uááá) … nebudeme se radovat z maličkostí (juch!), neboť by prostřední půlka tohoto ublognutí nebyla o ničem jiném, než že jsem konečně viděl Skřítě a suše vyjmenuju další:

Byla tam ještě Ngvádi, pak přišel sám matějčík, ještě se tam vyskytla Elflora (snad jsem tě nezkomolil), pak Lada u které si nejsem jistý blogovou adresou, Verunka (sestra Lady) no a samozřejmě já 🙂

Jelikož jsem z Hradce Králové, tak jsem přítomnému Českobudějovicko-Pražskému složení doporučil nejlepší hospodu a milé přítomné jsem si tam znavigoval. Jestli to čte třeba Borin, nebo Kolja, tak jsme šli do tý čínský restaurace, jak je vedle nonstopu u Adély v Dejvicích. Já jiné hospody, než ty v Dejvicích neznám, že 🙂

V té restauraci jsem pochopil, proč jsem tak tlustej. Představte si, že třeba taková Elflora je na bezlepkové dietě, nesmí laktózu, po rajčatech se jí dělá vyrážka a ještě k tomu nejí maso, protože jí to prostě nebaví. Tudíž jí servírka dala lehce přivonět k lístku hlávkového salátu a výše zmíněná byla po jídle a jenom s minimem vedlejších účinků.

Já jsem si objednal mírně pálivé kuřecí nudličky. Servírka asi nepochopila mojí vytříbenou čínštinu a přinesla mi jídlo oděná v azbestovém obleku. Ano, uznávám, bylo to poněkud ostřejší, ale i tak nechápu, proč osazenstvo stolu brečelo při pouhém pohledu na mé jídlo.

Asi to bude mít co do činění s tím vegetariánstvím, nebo co.

Pak se velení ujal matěj. Vlezli jsme do tramvaje. Jelikož mnozí z nás jsem v tramvaji jel poprvé, rozhodl jsem se, že to budu nazývat metrem. Po kolejích to jezdí taky, je to na elektřinu a lidi pod to skákali v jednom kuse.

Tramvají jsme jeli proto, že matěj prohlásil: „Nestíháme.“ Trpělivě jsem se mu snažil vysvětlit, že jsme přeci přijeli na nonstop akci, která se protáhne až do rána a tedy není kam spěchat.

Pomocí loutek, obrázků a pár dobře mířených kopanců mi bylo vysvětleno, že nestíháme skupinu Nestíháme. Skřítě oznámilo, že Nestíháme odmítá stíhat, totéž Elflora.

Já bych si celkem Nestíháme i dal … ale vážení, když se KONEČNĚ potkáte se Skřítětem … tak na nějaký Nestíháme se klidně vykašlete.

Takže zatímco zbytek stihl Nestíháme, my tři odpadlíci jsme se přesunuli do hospody, co byla na dosah a rozhodli jsme se probrat pár záležitostí. Skřítě se pochlubilo svým studiem na Vyšší dívčí, Elflora rozdávala vysoce návykové čokolády, pili jsme točenou kofolu a bylo nám fajn.

No, pak se šlo dál, hladina alkoholu příjemně stoupla a začali jsme hrát hru Kontakt. Sice jsme se kontaktovali mezi sebou a čistě telepaticky … teda, selepaticky a s filmem Kontakt to nemá co do činění, ale co.

Vysvětlivka: Jak jistě víte, stále razím literární směr vepřopunku, kde hlavní úlohu hraje vepřové. A jako zastánce tohoto směru nemohu používat telepatii, protože je to zjevný produkt hovězího. A proto používám selepatii.

No a to nás tak nějak přenáší do velmi, ale opravdu velmi časných ranních hodin soboty. Jediné, co snad ještě zbývá podotknout, je, že zabiju meteorology.

Proč tvrdí, že je tahle zima neobvykle teplá, když jsem v pět ráno málem umrzl při čekání na metro-tramvaj?

Já chci znova! Bylo to fajn

P.S.: Zmíněné události mnou popsané se mohou v podání různých autorů lišit. Publikování tohoto textu berte jako autorské dílo se všemi právy a povinnostmi z toho vyplývajícími. Změna programu vyhrazena, za tiskové chyby neručíme, ceny jsou pouze orientační.