doufal jsem, že přijedešMilý Koljo,
píši Ti tak trochu otevřený dopis. Chtěl jsi vědět, jaké to bylo na Pragoconu. Dobrá, tedy. Dozvíš se to. Nejprve Tě však chci informovat, že jsem neprozřetelně zavítal na přednášku v sekci maelströmu na téma „jak nenapsat stokrát totéž“ a jsem plný nevšedních nápadů a doporučení.

A hlavně jsem se dozvěděl, že recenze je psána o díle, které čtenář nezná. Kritika se píše ohledně díla, které čtenář zná. Jelikož jsi tam nebyl, dovolím si Ti napsat recenzi.

Vlak. Sedm lidí. 441 korun. Dvě hodiny. Valmor, Dia, Scarlet, Bratr, Tereza, a zbytek si už nepamatuju. Výhybky. Cesta. Nádraží. Vlak. Bez Koljy. Prostě jen tak.

Věděl jsi vůbec, že tentokrát to nebylo v Dejvicích? Žádnej Švejk. Žádnej Borinův sen. A upřímně: Ani žádnej Borin. Jenom pivnice U Drsnejch s tak protivným výčepním, že jsem raději zůstal celý con střízlivý.

Vafor, registrace, kniha. Proč jsi nebyl ani v té knížce, Koljo, proč?!

Plány, plány a zase plány. Juarezi, kde jsi byl? Koljo, kde byl tvůj orientační smysl, když jsem jej tolik potřeboval? Ještě štěstí, že plánky byly všude. Jinak bych asi netrefil ani na záchod. Sice tam nebyly toaletní papíry, ale jaksi jsem doufal, že tam budeš alespoň ty.

Nikde nikdo. Nikdo nepřijel. I Nailin se tam objevila až v sobotu. A Hradec? Z Hradce jeli samí otaku, no představ si to, Koljo. Ano, Scarlet sice nezmizela do Anime místnosti. Ale Scarlet je šestnáct, Koljo. A já neměl s sebou nikoho, kdo by nastartoval mé temné já.

Jediné, na co jsem se zmohl, bylo DDR. Doufám, že víš, co to je za zábavu. Ale pro jistotu Ti to vysvětlím: DDR je zkratka od „Dance Dance Revolution“ a jde o to, že na monitoru ti běhají šipečky. Ty musíš na speciální podložce v ten pravý čas sešlápnout ten správný směr.

Zábava hodná i Tebe, Koljo!

Ještě, že se mnou jel i můj bratr. Večer jsem odjel k němu na privát a v jedné místnosti jsem jemu a jeho přítelkyni dělal křena. Být tam Ty, tak se mám alespoň ke komu tulit a jemně bych ti laskal Tvé … sakra, erotické scény mi stále nejdou, odpusť mi to.

Druhý den účastnil jsem se hned několika přednášek. Bez Tebe, bez Borina. Být tam vy, tak jistě víte, co byste řekli přednášejícímu o jeho teorii warpu! Takhle jsem neschopen slova poslouchal přednášku o čtyřrozměrné geometrii a o tom, kterak se co nejúčelněji dostat ze třetího rozměru do toho čtvrtého.

Plazma, plazma, plazma. Potřebujeme spousty plazmy.

Večer zúčastnil jsem se soutěže ve zpívání. Ano, tak hluboko jsem klesnul do bahna prostinké pop-music! Snížil jsem se k tomu, že jsem zadarmo (!) zpíval své nejslavnější písně pro pouhopouhé pobavení publika.

Výsledek? Ano, bavil jsem se. Sice jsem Tě všude hledal … ale i tak jsem se bavil. Kupodivu bez alkoholu a temných questů, bavil jsem se tentokrát tím, že jsem na conu dělal to, co se na conu normálně dělává: A totiž, chodil jsem na přednášky.

Koljo, příště musíš přijet! Takhle normální con už nechci zažít!

Děkuji Ti za odpověď a něžně Tě líbám na … ne, nejde mi to.

Tvůj

Ghá

Tasselhof