Jen si to představte…Představte si nějakou fakt dobrou knihu, co jste v poslední době četli. Nejlépe nějaký dobrý román. Jak ten román vypadá? S
největšáí pravděpodobností má hrdinu. Ten hrdina musí podstoupit … obecně řečeno, několik obtíží, než dojde k eskalaci
celého příběhu a jeho konci. Takt by se snad velmi zhruba dal popsat každý román. Aneb: Každý příběh musí mít svůj začátek,
prostředek a konec. Jediné, s čím si můžete hrát, je pořadí těchto tří prvků.
Představujme si na chvilku dál. Zkusme si představit autora té knihy. Možná, že ho znáte z obrázků. Možná, že od něj máte v
té knížce podpis. Co si myslíte, jak on postupoval při psaní té knihy? Byl nejdřív hrdina a nebo příběh? Pozměnil snad ten
autor příběh, co se stal a upravil si ho pro svoje potřeby? Co vlastně potřeboval vědět k tomu, aby mohla kniha vzniknout?
Samozřejmě, důležitý je nápad. Bez něj není nic. Ale pak jsou důležité i postavy, talent a spisovatelský um. Četl někdy někdo
z vás amatérské povídky? Asi ano. A jak jsme tak hned poznali, že tu povídku napsal amatér? Možná jsem teď úplně vedle (tak
proč tenhle žvást vůbec čtete?) ale já si osobně myslím, že to bude objemem nápadů.
Amatér si je vědom toho, že nedokáže udržet příběh déle, než deset stránek. Teda, alespoň jsem na tom takhle já. Ale nápadů
je snad na ten celý román. Co s tím? Holt, když už ty nápady jsou, musí se jich na těch deset stránek vejít co nejvíc. Amatér
nemá čas s přemýšlením, musí to prostě ven.
Všichni spisovatelé jsou podle mne tak trochu závisláci. Písmenko po písmenku stavět příběh a bez dechu sledovat, jak se
jejich hrdina závratnou rychlostí řítí do finálního konce v kratičkém příběhu plném nápadů.
Ale jak tedy na ten román?
Sorávný román nesmí mít pouze jednoho jediného hrdinu. To by hrdina musel být kosmonaut, nebo úderník v dolech, či potapěč.
(ha! napadlo mě něco na kapitána Stronga)
Musíme mít kromě hlavních hrdinů taky vedlejší hrdiny, a možná i nějakou tu ženskou hrdinku, abychom měli prostor na případné
zamilování se a možné vyústění celého příběhu svatbou. No jo, ale ono se to řekne, pár hridnů. Aby román mohl být věrohodný,
je potřeba napsat si o každém hrdinovi pár vět. Jako kdo je, odkud pochází, v co věří, kam směřuje a jak se chová v
extrémních situacích.
Ano, hrdiny bychom tedy měli. Ale teď, co s nimi? Napadlo mne, že nejlepší by bylo vymyslet si nějaké prostředí. Nejlépe
město, ve kterém budou hrdinové žít. A aby to nebylo tak zprofanované, některé hrdiny rozmístíme daleko od sebe, aby zdánlivě
nebyla žádná pravděpodobnost, že se potkají. A pak už stačí jenom nikam nepospíchat a sledovat, co to udělá.
A kde končí takový správný román? Může končit třeba smrtí hlavního hrdiny. A nebo jeho smrtí taky může začít. Oblíbené konce
románů jsou také svatby, případně různé ceromie v lidském životě, které vám naznačují, že jste právě prošli do nové etapy
svého života. Kdybychom to přirovnali k životu hmyzu, román by končil zakuklením. A o novém motýlu bychom už nevěděli vůbec
nic.
Jenže, zkusme si představovat trochu déle a dál, než jsme doposud zašli. Jak by asi vypadal celý román z pohledu hlavního
hrdiny? Ten neví, že je hrdinou nějakého příběhu. On žije zcela normálně, až najednou se jednoho dne v jeho životě něco
změní. Většinou bývají hrdinové moderních románů běžní lidé, jako já nebo vy.
O co se pak snaží ten hrdina? Asi o to samé, co každý. Především přežít. Jít stále kupředu a snažit se zvádnout všechno, co
se na něj hroutí. Aneb, jak říkal jeden moudrý muž: Vetšina těch velkých příběhů, takových, které si jeden pamatuje, mají
hlavního hrdinu, který do nich prostě spadne. A tohle je svatá pravda.
Jak končí příběh pro hlavního hrdinu? Dá se říct jedno jediné slovo. Končí náhle. Zvlášť, když se jedná o jeho smrt.
No a pak? Pak čtenář zavře knihu a pokračování příště…
BTW negativní komentáře tohodletoho cancu si nechte od cesty, nejsem na ně zvědavej