pro toaletní papírRáno vstanu a uvědomím si, že jsem chtěl podniknout něco dobrodružného, něco, co tu ještě nikdy nebylo. Jelikož jsem si při ranní hygieně až bolestně uvědomil, že mi dochází toaletní papír, tak jsem se pro něj dnes rozhodl vyrazit. A jak já pro něj vyrazím? Jedině na kole, to dá rozum.

V tu chvíli jsem si uvědomil, že v Hradci byl dnes den na kolech. A pořádá to T-Mobile a tudíž bych se třeba jako mohl zúčastnit, zvláště pak poté, co jsem si s hrůzou uvědomil, že můj šéf se uvolil být jedním z organizátorů celé této akce. To by asi chtělo, abych tam byl taky, co? Tak jsem zvednul telefon a volám svýmu šéfovi.

A co jsem zjistil? Zavolal jsem mu přesně pět minut poté, co celá tato akce započala. A než bych se stihnul dopravit na místo, kterýmu šéfoval, bylo by už úplně po všem. Smutné, velmi smutné. Ukápnul jsem smutnou slzu a vysmrkal se do posledního kousíčku toaleťáku, co mi doma zbyl. Alespoň mi to připomnělo to, proč jsem dnes vstával tak brzy, už v deset hodin ráno.

Musím se vypravit na ty nákupy! Už už jsem se oblíkal, ale zase mě zarazilo něco neočekávaného. Něco, čeho jsem si ještě nevšimnul. Bylo to něco nového, co mne naprosto překvapilo. Nemohl jsem činit jinak, než zjistit o tom něco víc. Tak to bylo zajímavé. Bylo to totiž něco, co jsem přecházel bez povšimnutí a jakmile jsem si toho všimnul, bylo to jako blesk z čistého nebe.

Na mém stole ležel pohled! Nový, barevný pohled s nalepenou známkou! A mojí adresou! Co se to stalo? Jedno skřítě se odhodlalo hodit lístek s mým jménem do schránky a poštmistři z celé republiky se podíleli na tom, aby mi ten lístek dostal až do mé schránky. Dojalo mne to tak, že jsem ukápnul další slzu dojetí. A hned za ní skanula třpytící se slza štěstí.

Šáhnul jsem po něčem, do čeho bych to mohl utřít a opět se temná a drsná realita dneška přihlásila jako finanční úřad ve dni daní. Byl jsem zděšen. Vytržen z přenádherného zážitku musel jsem opět uvažovat reálně a racionálně. Chladně jako kapitán Strong jsem počítal své šance. Byly tu, ale musím se opravdu snažit, abych svůj dnešní úkol splnil bez jakýchkoliv ztrát.

Rozhodl jsem se rychle, drsně a správně. Rozhodl jsem se tak, jak by se očekávalo. Rozhodl jsem se to provést. Hned teď a tady. Byl jsem stoprocentně rozhodnut. A připraven na vše. Ale najednou se opět stalo něco, co jsem nemohl očekávat. Něco daleko překvapivějšího a akčnějšího, než může jakýkoliv čtenář tohoto nesmyslu vůbec očekávat.

Pájo! Oběd! Ozvalo se odkudsi. Věděl jsem, co ta slova znamenají. Jsem ztracen. Můj plán se opět musí odložit. Na dlouho. Na tak dlouho, že jistě kdesi ve vzdáleném vesmíru vybuchne další supernova a Jediové opět pocítí disbalanci v Síle. Ale nedalo se nic dělat. Byl to Osud. Kdybych byl býval navštívil Vědmu, jistě by mi to řekla. Avšak nedalo se dělat nic jiného, než akceptovat svůj Úděl a odložit Plán.

Avšak stalo se to, co by ani Architekt nenaprogramoval. Padla na mne Únava a místo čehokoliv jsem se rozhodl psát tento naprosto pravdivý dokument o tom, jak jsem se snažil dostat pro toaletní papír.

Držte mi palce. Třeba se mi to zítra podaří.

Ghá