Konečně!Konečně doma! Konečně u stolního počítače! Konečně jsem stáhnul všechny ty maily a na asi pět z nich odpověděl. A taky jsem se musel konečně zabydlet v Hradci na svém novém pracovišti.

Vážení, je to hnus. Je to fakt hnus. Ty bezdrátový sluchátka, co jsem vyfasoval, nedosáhnou ani k fotbálku. Takže výrobcem slibovaný dosah 200 metrů je hudbou minulosti. Fakt hnus.

Zjistil jsem taky, že mi Katchaba normálně začala vykat. Od doby, co jsem ten pan technik, chová se jaksi ke mě s respektem. Holt si mě asi předbíhá, abych jí hlášené poruchy řešil přednostně a takzvaně promptně.

A tak nějak si musím taky zvyknout, že fakt jako pracuju osm hodin denně. Nějako tak nějak jaksi nic nestíhám. Dokonce i svoje zvířátka se snažím krmit z práce. Asi se budu muset Katchaby zeptat, kde jako bere čas na to psát kvalitní příspěvky.

Ach jo. Vraťte mi někdo mozek! Napsal jsem tři odstavce a jakože fakt o ničem. A to jsem třeba chtěl napsat i o tom, jak jsem strašně minulej víkend chlastal. Ale zase na druhou stranu asi by to bylo už na hraně „mravní výchovy mládeže“ či tak nějak a musel bych tady udělat nějaké to klikadlo, že jakože souhlasíte, že už vám bylo osumnáct.

A vůbec. Znáte někoho, komu ještě nebylo osmnáct let a kliknul na odkaz „ještě mi nebylo osmnáct“? Chtěl bych toho člověka vidět. Nejlépe na vlastní oči. Takovej člověk snad ani neexistuje. Nebo jo?

No, alespoň jsem tenhle nesmysl prodloužil o nějakej ten odstavec. Tak ste si zas přečetli, že jsem jako doma a držte mi palce, snad si na osmihodinový provoz zvyknu.

Ono mi asi ani nic jinýho nezbude. Takhle totiž budu fungovat dalších 40 let…

Ou!