se stehujuPo dvou tydnech v Lounech pokracuje moje skoleni v maticce stovezate, zlate lodi Praze. Praha ma jednu obrovskou vyhodu. Nemusel jsem navigovat cestou tam.

Ale pak jsem si pripadal tak trosku jako Alenka v risi divu za zrcadlem. Nejdriv z toho, ze ta budova T-Mobile v Roztylech je jako fakt obrovska.

Z Hradce jsem byl docela zvyklej na rozsahly budovy, ale zkuste si nastoupit do takhle obrovskyho komplexu po ctrnacti dnech stravenych na uplne malinkatym regionalnim centru v Lounech!

Vesel jsem do vytahu, ten me uctive pozdravil a zeptal se me, kam chci jet. „No ja nevim,“ povidam ja prekvapene. „Pracuju na technickym oddeleni, tak se tam potrebuju dostat.“
„Tak to bude druhe patro.“ odveti pratelsky vytah, zavre dvere a za maly okamzik je zase otevre. „Druhe patro. Nashledanou.“

Prekvapene se vyklopytam z vytahu. Vzdyt jsem tam byl jenom par vterin a jel jsem sem az z podzemnich garazi! Ty vole, voni tady v ty Praze maj snad teleporty! StarTrek hadr!

Po dalsi pulhodine bloudeni ve druhem patre, ktere mi svoji rozlehlosti pripominalo hradecke Hypertesco, jsem se konecne dostal tam, kam jsem potreboval.

Trochu me ovsem mrzi, ze prvni den jsem delal absolutne to samy, co na technickym v Lounech. Snad se to dalsi dny zlepsi.

Zdravi nyni Prazke Pepik Tasselhof.