kdo mi vzal jeden den?Organizacni zmatek vladnul dnesnim dnem. Do posledni chvile jsem nevedel, jak mam jit na smenu. Nakonec to vyslo tak, ze mam jit az ve dve odpoledne do skoleni. A cely den jsem teda mel jakoze na relax.

A tak jsem toho vcera (predevcirem?) notne vyuzil. Sakra! At uz se ten muj kolega konecne ozeni! Ja uz fakt ten alkohol nemuzu ani cejtit.

A hlavne – pod oknama nam tady predelavaj silnici, takze tak nejak od sedmi od rana se tady uz neda spat.

Vyuzil jsem tedy sveho osobniho volna a vydal jsem se na obhlidku nadherneho mestecka jmenem Louny. Uz se mi pomalounku blizi prvni tyden straveny zde, takze jsem si rekl, ze nakoupim nasim darky.

Zacal jsem hledat neco echt lounskeho, ale jedina mistni zvlastnost je pivo Louny. A pote, co jsem ho ochutnal, zavrhl jsem tu moznost, ze to bude prave ten dokonaly darek.

Pri svem darkovem patrani narazil jsem take na galerii moderniho umeni. Ne, ze bych tomu holdoval, ale sel jsem tam hlavne proto, abych nalezl neco, co by se krom toho piva dalo dovezt domu jako darek.

A pekne jsem se ztrapnil. Chvili jsem tam obdivoval zajimavou cernou skulpturu pevne pridelanou k sedive betonove zdi. Uz uz jsem se chtel zeptat, ze kterehoze roku Mistrova pusobeni pochazi ona socha a pak jsem si uvedomil, ze se koukam na radiator.

V galerii moderniho umeni je vazne dost dobre mozny, ye nekdo vystavi cernej radiator jako sve dilo, ne?

A pak jsem byl na lince. Uz jsem pekne zvedal technicke dotazy svych kamaradu z infolinky a spoustu z nich jsem pekne uvedl v omyl.

„Ty ses z hradce, zejo?“ povida jedna kolegyne, co ji znam od videni. „Jo,“ povidam ja. Vis, tady nam nejde to a to, povidala mi dal ona kolegyne. „Tady v Lounech nam to bezvadne funguje.“ odvetim ja.

Ze nekdo z Hradce muze byt v Lounech na skoleni, trvalo pochopit one koleguni mnohem dele, nez ten fakt, ze nam to v Lounech funguje.

A hadejte, co jsme delali po praci? Kdo hada hospodu, hada spravne. Jsem zvedavej, kolik je tu preklepu, ale zjistim to az zitra.

Dobrou noc.