opet denickovsky zapis, aneb muj blog se bohuzel opet stava denikem.Pan Murphy opet zauradoval. Jakmile jsem se stal panem technikem, tak spadlo na infolince, co jenom spadnout mohlo. A samozrejme v mejlech stala obvykla veticka „technici prave nastalou situaci usilovne resi, obrnte se trpelivosti.“
Mozna jsem to rikal, mozna ne, ale ja jsem svuj prvni pracovni den nastoupil s kolegou, kteryho mam trenovat ve zvedani infolinkovych hovoru, a to bylo vse. Jenom my dva.
Doufam, ze nejsem jedinej, co se v nepritomnosti sefa a zaroven bez jakychkoliv podrobnejsich instrukci zacne nehorazne flakat. A taky jsem se flakal.
Samozrejme, vsude bylo plno panikaricich operatoru, a hlavne operatorek, co proste nevedeli, co maji delat. Vselijak se chudacci presouvali a neustale pritom vsichni lamentovali: „Nefunguje, vono to proboha nefunguje!“
A pak jsem to dostal samozrejme od par kolegu sezrat. Jak si to teda jako ten technik teda predstavuju, hrat si fotbalek, kdyz tady jako vubec nic nefunguje. Zachoval jsem se jako pravy technik a podotknul jsem, ze to usilovne resime a fotbalek podporuje tvurci nadani
Ze k tomu slouzi uplne jiny oddeleni techniku a ze ja vubec ale vubec nevim, ktera bije, nechal jsem si samozrejme pro sebe.
Stejne se to vecer spravilo, k velke (asi) nelibosti operatoru, co nastoupili pozdnejsi smeny. Jelikoz vse fungovalo, museli se starat o uplne vsechno.
Muj druhy technicky den byl nastesti klidnejsi. (Rozumejte: Delal jsem uplne to samy, akorat mi za to tentokrate nikdo nenadaval). Sice jsem si pri pinkani si balonku s kolegou myslel, ze prijde minimalne Mahler a vyhodi me, ale kupodivu tuhle prilezitost Murphy jaksi zaspal.
Az dneska. Nejdriv potkam na chodbe uplne neznamou tvar. „Ahoj,“ pozdravi me vesele. Ja se zachovam vzdycky, kdyz me zdravi nekdo, koho moje minimalni pamet na tvare uz na dobro vymazala ze sve evidence. „Ahoj,“ odpovim stejne veselym tonem a snazim se predstirat, ze fakt dobre vim, s kym to jednam.
„Ty ses tu taky novej?“ povida dal nadsene ona neznama. „Jo,“ odvetim, „ja jsem tu taky uz tri roky novej.“ odpovim s usmevem a vychutnavam si, ze tentokrat jsem to nebyl ja za toho idiota.
A dneska? Dneska se osud rozhodl seslat mi sefa. Takze jsem za cely den nepinknul ani jedinkrat do balonku, ci do kulicky fotbalku, ale pilne jsem zaucoval.
A dokonce i opozdily pan Murphy se probudil a sesla do naseho spacu Jezdu, Se ctyrcetihlavym stadem novacku, mezi nimi I tu neznamou ze vcerejska.
A tady budete pracovat. Rika onem novym, neznamym tvarim. Pohlednu na sefika pote, co Jezda odejde a sefik povida: „Neboj, tuhle mistnost mame fakt zarezervovanou. Jenom venku stoji, ze tu pracujou brigadnici.“
Co se to deje? Murphy napalil nekoho zcela jineho?! Co bude priste?
Inu, uvidime…