takrka pravdivy pribehTento vikend jsem mel tzv. prodlouzeny, a tak jsem se rozhodl vyjet nekam na vylet. Nekam daleko. Dokonce tak daleko, ze uz tam ani mestska hromadna doprava nejezdi. Ano, rozhodl jsem se jet vlakem.

Chtel jsem si koupit detsky listek, ale pani na pokladne mi jej nechtela vydat. Pry ze kdyz mi co nevidet bude 25 let, tak na slevu nemam narok. Usedave jsem se tedy rozbrecel do sveho plysoveho medvidka.

„Nebrec, chlapecku,“ szelelo se pani za okynkem, „tady mas listek s detskou slevou.“ Nadchlo mne to tak, ze jsem ze sameho stesti venoval te pani sve lizatko, ktere jsem doposud lizal.

Usedl jsem do vlaku naproti jedne nadherne slecne. Usmala se na me a rekla mi, ze jestli mi nebude vadit, kdyz si za jizdy bude cist. Ja jsem ji odpovedel, ze si budu cist taky. Ona se na me opet zaculila a vytahla svoji knizku.

Jmenovala se „Aplikovany uvod do existencionalni filosofie 20. stoleti.“ ja jsem s potesenim vytahnul sve „Mladi v hajzlu“ a zacal louskat pismenka. Slecna na me pohledla s vyrazem absolutniho pohorseni a odsedla si.

Chvilku jsem toho litoval, ale nastesti byla dalsi zastavka a ke mne si prisedla nejaka pani. Lisacky na me jukla skrze sve silne bryle a natahla si nohy na sedadlo vedle me.

A ja mohl videt jeji zdrave, silne, huste a dlouhe kadere chlupu na jejich povadlych lytkach plnych krecovych zil. S nejvetsim sebezaprenim jsem se snazil necivet na jeji nohy, ale do sve knizky.

Pani po chvili zjistila ten straslivy fakt. Nestimulovala me sexualne, filozoficky, proste nijak. Nastesti pro me si presedla k nejakemu jinemu panovi a zacala stimulovat jeho.

A pak cesta probihala normalne. V tunelech se mi darilo nejecet strachy, daval jsem pravidelne pit svemu medvidkovi a prelouskal jsem cele tri stranky knizky.

Na to, ze vlak jel 3 hodiny to byl na me docela vykon…

No a pak jsem vystoupil a sel se zucastnit jedne hogo fogo akce.

Jake? Zustante naladeni a dozvite se vic!