Hádejte, co bude v perexu? Ano, správně, Dinosaurus.Dneska (včera, podle toho, jak rychle tenhle příspěvek dopíšu) jsem byl v hospodě s Dinosaurem. A v prvním odstavci vám všem musím sdělit to nejzásadnější. Přišel jsem na to, kdy si mě Dinosaurus přečte. Je to v případě, že v odstavci vidí své jméno a nebo odkaz na své stránky.

Takže jestli chci, aby si to tady Dinosaurus přečetl, musím všude cpát jeho jméno. Ale tohle je stejně report o tom, jak jsme šli do hospody, takže si to snad a doufejme přečte celé.

Sešli jsme se kousek po osmé u jeho baráku. On také bydlí v Hradci, ale v jedné z těch přilepených oblastí, kam jezdí jenom patnáctka a to ještě jenom ve středu a v Únoru. A jelikož je Březen a neděle (pondělí?), tak tam nic nejelo.

Vydali jsme se do místní putyky. Točej tam pivo a maj tam kulečník. Ideální volba. Za dveřmi se svítilo, tak jsme vešli dovnitř. Ale ouha. Uvnitř rozsvícíno pouze u baru a výčepní nám oznámil, že mají zavřeno. Asi nějaká dopitná pro nejbližší známé a pro neodbytné ochmelky. S Dinosaurem nepatříme ani do jedné kategorie.

Rozhodli jsme se pokračovat dále do té Bohem zapomenuté oblasti. Proč se vůbec taková díra považuje ještě za Hradec Králové? To už rovnou k nám můžou přifařit takovej pytlákov, jako jsou Pardubice. Vyjde to nastejno.

Druhá místní hospoda. Sice nemají kulečník, ale pivo už tam znají. Sice je v této oblasti novinkou teprve 14 dní, ale už ho uměj točit. Bylo ale zhasnuto. Zavřeno. Aha, tak tady ještě dodržujou sváteční neděli. Rozhodli jsme se vydat do centra.

Cesta mi připomněla Pragocon 2006. Moment, kdy jsme se rozhodli jít s Borinem z Roztok k němu na privát pěšky. Cesta to byla skoro stejně strastiplná. Ale u Borina je alespoń funkční hospoda, kde občas vystupujou Eva s Vaškem, když už nic.

Po necelé půlhodince jsme se dostali konečně do centra. První hospoda nás napadnul Larimar. A hádejte co. Zavřeno. Že by i v centru ctili posvátnost nedělí? Šobršábes? Rammadán? A nebo všechno dohromady?

Zapadli jsme do Bystřičky. Ohřát se a dát si pivo. Jakmile jsme vlezli dovnitř, tak jsme po velmi dlouhé době pocítili, jaké to je být v hospodě nejmladší. Jakási partička tam házela šipky a pouštěli si k tomu písničky z Jukeboxu.

Smrtelnou kombinaci Leoše Mareše, Waldemara Matušky a Karla Gotta. Konečně chápu, proč Amíci těm obzvláště drsným arabským teroristům pouštěj nahlas tvrdej metal. Já poslouchat tuhle kombinaci o pivo dýl, tak žeknu i jak se jmenovala moje babička za svobodna.

Okamžitě po prvním pivu jsme vypadli a šli jsme si spravit chuť k Černochovi. Ten nic nectil a měl otevřeno. Ale neměl hranolky. To snad bylo poprvé, co jsem si u něj dal něco jinýho, než jedničku. Ale chutnala dobře.

Rozhodl jsem se pokračovat v kurzu nápravy chutí a zavedl jsem Dinosaura do Batalionu. Nádhernej pajzl, kde když plivnete na zem, tak vám poděkujou, že myjete podlahu.

Knajpa byla plná ocvočkovaných magorů, co měli cvočky i na cvočcích. Taky si vyhrávali z jukeboxu, ale ta muzika mi byla víc po chuti. Jo, tam se odváží Leoše Mareše pustit buď absolutní drsňák a nebo úplnej idiot.

Po dvou Kofolách (ano! Točená Kofola! Alelujá!) a lehké konverzaci na téma atomových bomb, termonukleárních výzkumů a kvantového způsobu kvazlilineárního přenostu dat (sice nevím, co to kvazilineární je, ale je to dokonalý slovo) jsme se vydali domů.

A světe div se, ta patnáctka nám jela zpátky! Vystoupil jsem o celých pět zastávek dřív, než Dinosaurus, protože nebydlím v zas tak velké díře a … no, teď jsem tady a píšu tenhle příspěvek.

Právě píšu řádek o tom, jak jsem napsal řádek o tom, že právě píšu řádek a taky jsem se dostal op řádek dál, ale stále píšu o tom, že píšu řádek a … jo, měl bych jít spát.

P.S.: Stále dolaďuju vzhled blogu, tak mi třeba do vzkazníku posílejte, jak se vám to tu líbí. Díky.