A změnit životní stylNejhoršáí je, když sednete k blogu, chce se vám psát, ale prostě nevíte, co byste měli napsat. Chcete napsat něco vtipnýho, či tak, ale prostě se vám za ten den vůbec nic vtipného nestalo.

Považte třeba mě. Dneska ráno mě probudil budík. To teda vůbec nebylo vtipné. Vtipnější pro mě by bylo, kdyby mě nevzbudil. To bych se totiž prospal do růžova a třeba bych měl vtipnou náladu.

Svojí ranní hygienou vás nevudu zatěžovat, ani ta není vtipná. Pak jsem ustlal postel, nechal svého plyšového medvídka ještě chvilku spát a šel jsem na Dunu, že si někoho sejmu. Ale nebyla armáda k dispozici. A bez armády se docela blbě válčí. Taky nic moc vtipného, že?

Pak jsem si uvědomil (či spíše moje PDA mi uvědomilo), že mám v knihovně mám zamluvenou knížku a že bych si jako pro ní měl zajít. Takže jsem vypnul počítač a zcela nevtipně se vydal do města.

Cestou na hlavní nádraží se mi nepřihodilo nic vtipného a dokonce jsem stihnul i trolejbus, který by mi mohl třeba vtipně ujet před nosem. Mohl jsem si také sednout, což minimalizovalo jakékoliv vtipné situace.

Vystoupil jsem (naprosto normálně a bez jakékoliv vtipnosti) z trolejbusu a šel (hádejte jak? Normálně) ke knihovně. Odložil jsem si kabát a batoh a obojí jsem měl nudně v jedné skříni, takže jsem se vyhnul vtipné etudě při hledání obého.

V knihovně ji měli. Tu knihu. Naprosto samozřejmě a bez jakéhokoliv vtipu. Tak jsem si jí půjčil. S vážným tónem hlasu a bez jakéhokoliv srandovního dodatku. Smutně jsem přitom dostal hlad, takže jsem ihned a bez jakéhokoliv zmatkování vzal svoji bundu a batoh a vyrazil za jídlem.

Jelikož nebyl průběh dne vůbec vtipný, rozhodl jsem se jet do Carrefouru. Nedávno tam na značkovku přešla jedna moje kolegyně z týmu, tak jsem si říkal, že jí vtipně navštívím a třeba př tom zažiju něco srandovního.

Nebyla tam. Což teda nebylo srandovní. Ale byly tam moje jiné dvě kolegyně, co je taky znám. Ale nebyly vůbec vtipné, jelikož se nudily. Nikdo jim tam na značkovku nechodí. A to jsou placený od hodiny. Tak rychle všici do Kefru!

Rozhodl jsem se jet ještě do druhé hradecké knihovny, protože jsem si dal úvazek Rychlých Šípů, že budu žít vtipným životem. A vědecká knihovna skýtala onu příležitost, protože jsem tam vlastně nikdy nebyl, jelikož si na mě knihy půjčuje bratr.

Tím pádem vůbec nevím, jak se ve vědárně půjčují knihy. Tudíž se tam nádherně ztrapním a ačkoliv to pro mě není vtipné, pro vás to jistě bžunda bude. Od Kefru mi jel trolejbus prakticky okamžitě.

Opět jsem mohl sedět. Nespadly klacky, ani nic podobného. Skoro všude jsme měli zelenou, takže jsem nemohl zaslechnout nic zábavného a dokonce jsem vystoupil na té správné zastávce. Do vědárny jsem trefil prakticky ihned.

Dokonce jsem záhy našel volný počítač s katalogem. Jeho grafické uživatelské rozhraní bylo plánováno pro blbce se sníženým IQ a neschopných jakýchkoliv složitějších operací.

Proto jsem ovládání ihned pochopil a naprosto bez jakékoliv dodatečné srandy našel knihy, jaké potřebuji. Ihned u počítače byly kartičky pro rezervaci výpůjčky, které byly vyrobeny pro idioty a ještě k tomu je někdo zjednodušil.

Poblíž byl dokonce návod, co by pochopil i mentálně zaostalý vlčák po transplantaci mozku, takže jsem žádanky podle něj vypsal a přnesl paní u přepážky.

Ta je převzala a prakticky hned mi vydala knihy. Nejenže ty knihy byly na skladě, i když se třem lidem přede mnou stalo, že nebyly, ale dokonce to byly ty správné, o které jsem žádal. pracovnice mi je vydala bez jakéhokoliv handrkování, či přetahování a já je naskládal do batohu, aniž by se mi ten vysypal.

U magistrátu jsem chytnul další trolejbus. A přesně ten, co jsem potřeboval. Nemusle jsem srandovně utíkat, či někde nuceně přestupovat. Onen trolejbus byl zcela plný, což jakékoliv srandě nenapomáhalo, protože lidé v něm byli dosti naštvaní.

Ovšem já jsem tam nikomu nepřekážel a ani můj plný batoh nezpůsobil jakoukoliv byť jenom trošku zábavnou situaci. Vystoupil jsem opět na správné zastávce, ačkoliv jsem byl přesně uprostřed autobusu.

Lidé, co mě dělili ode dveří, tam totiž vystupovali také, a tak jsem byl ušetřen té bžundě, kdy bych třeba byl nucen jet až na konečnou, či docházet delší cestu domů.

Takže právě kvůli těmto okolnostem jste vy nuceni číst extrémně dlouhý a nudný příspěvek bez jakéhokoliv vtipu, co vám vlastně jenom nudně vysvětluje, proč se dnes nekonalo nic vtipného.

Co mám sakra dělat, abych měl vtipné příhody a pak mohl o tom vtipně blogovat?!