Vyberte stránku

Nebo to dělám jaksi špatněOd čtvrtka jsem přečetl dvě knihy. Obě dvě napsal ten samý spisovatel. Jmenuje se Dan Brown. Chvíli vás nechám tápat v paměti, jestli vám to jméno naskočí … ale koukám, že ani Dinosaurus neví, tak jdu pokračovat tituly.

První titul, který jsem od něj přečetl byl asi jeho nynější bestseller. Jmenovalo se to Davinciho kód. Možná tu knihu znáte z prvního vydání jako Šifra mistra Leonarda. Já jsem četl druhé, obrázkové vydání, což pro představivost různých míst, kde se to odehrává, je velmi moc dobré.

Druhý titul se jmenuje Andělé a démoni a moc obrázků tam není. Holt, až to bude taky bestseller, tak to asi taky vydaj jako comix 🙂 Ne, dělám si srandu, Davinciho kód není comixový přepis slavného románu, jsou tam jenom fotky obrazů a tak.

Mám v rozepsaných příspěvcích jednu povídku a asi ji hnedtak neuveřejním. Po přečtení těchto dvou děl mi připadá poněkud plochá. Ne, Ergo, to vůbec není narážka na tvá prsa, to je narážka na můj styl psaní.

Jaksi jsem si vzpomněl na jedno z doporučení již zavedených autorů, které mi dali. Ne, teď nemám na mysli to doporučení o jemném toaletním papíře, teď mám na mysli jedno mnohem důležitější doporučení. Mnohem temnější.

To doporučení zní asi takto: Pokud třeba chcete napsat, či vyprávět příběh o dvou chlápcích, co se servali na pánských záchodcích, měli byste k tomu vědět pár věcí. Třeba jakou barvu maj ty kachličky. Jestli jsou mušle na těch záchodcích na fotobuňku, nebo jestli je tam korýtko, či jestli si po sobě každý musí spláchnout.

Měl bych také vědět, jestli mýdlo je tam tekuté, či takový ty mejdlový kostičky a jak často to mejdlo vyměňujou. Taky by se hodilo znát, či jsou tam ručníky obyčejné, nebo papírové a nebo jenom takovej ten fukar.

No a až zjistím toto všechno, pak teprve o tom můžu vyprávět. Jo, tohle pravidlo Dan Brown asi zná a tak patnáct let (podle mě) studoval všechno o Da Vincim, Isaacu Newtonovi, svatém grálu a bůhvíčem ještě, aby o tom napsal příběh.

Falší zásadou samozřejmě je, že hlavním hrdinou je šaramantní muž, který přežije všechno a s hlavními záporáky si vždy před akcí prohodí pár zdvořilostních frází. Jo, alespoň něco z toho měl můj kapitán Strong.

Ale víte, že se mi píše mnohem líp poté, co jsem oznámil svůj absolutně poslední příspěvek? Teď vím, kde to všechno tady skončilo a s klidem si můžu psát své prostřední příspěvky, aniž bych se bál, že třeba tímto příspěvkem vše končí.

Skončilo to totiž tím předchozím.

Jo a ještě něco: Až tu povídku zrediguju a výjde tady (tak do půl roku 🙂 tak pamatujte, že ještě stále svobodně můžete přepnout kanál.