Klíh a sráz?Český národ se dělí na dvě části. Na jedny, kteří sníh a mráz nenávidí a na druhé, kteří oboje vyloženě milují. Teoreticky by se dalo hovořit i o části třetí, která se doposud se sněhem a mrazem nesetkala, což je ovšem vzhledem k místním klimatickým podmínkám a faktu, že je leden, značně nepravděpodobné.

Je ovšem zajímavé, že příslušníci těchto skupin nejsou stálí. Vezměme si například počátky zimy. To se najde málokdo, kdo by s pesimistickým výrazem ve tváři sledoval první padající bílé vločky. První nesmělé pokusy zimy o reprodukci Ladových obrázků miluje prakticky každý.

Děti s první dopadnuvší vločkou vytahují sáňky, romantici chystají buď pera na psaní romantických básní, a nebo lákají slečny do láskyplně zasněžených parků, aby jim mohli své nejnovější vyvločkované výtvory přednášet, a obměkčit tak jejich ledová srdce s vidinou milostných hrátek na lavičce.

Tento čas je kritický především pro mobilní operátory, protože MMS centra se plní k prasknutí své diskové kapacity vánočně laděnými obrázky a písničkami a pokud je slečna dále, než dva parky od romantika, musí SMS centrum snést nejnovější 160-ti znakový rýmující se zimní výtvor.

Po týdenním sněžení se ovšem začíná lámat chléb. Děti mají domácí vězení, protože stihly promáčet veškeré oblečení, a tudíž začínají zimu nenávidět, protože se dostupné aktivity omezily na sledování televize, nebo (bože chraň) učení. Jelikož v televizi konstantně neběží nic, a počítač patří k věcem
zakázaným, zbývá pouze ono učení.

Ani romantikové na tom nejsou o mnoho lépe. Se slovy „mráz“ a „sníh“ se zas tolik věcí nerýmuje a vymýšlet básně, kde by se vyskytovaly obraty jako „sráz“ či „klíh“ není zrovna dvakrát poetické. Navíc se slečna do parku stejně již zlákat nedá. Zcela racionálně totiž usoudí, že jí romantika nestojí za nastydlé vaječníky a věčné opary a vymění nebohého umělce za nápadníka s autem, či ještě lépe s vlastním bytem.

Z milovníků sněhu se stávají jeho zarytí odpůrci. Mezi jeho fanatické likvidátory počítáme silničáře a dřívější sněhové optimisty. Ti bývají vyhnáni ven se slovy: „Zase sněží, tak když to máš tak rád, tak si to laskavě ukliď.“

Toto období je kritické pro cestovní kanceláře a pro teroristy. Jejich weby se totiž množí požadavky na jednoduchou výrobu atomové bomby, jakožto ultimativního prostředku na odklizení sněhu, či horečnými objednávkami zájezdů do středu Saharské pouště.

Po zhruba čtyřech týdnech veškerá poesie vytratí. Sněhu a mrazu mají téměř všichni plné zuby, někteří proti němu začínají bojovat alkoholem. televizní programy na nás chrlí zprávy o sněhových kalamitách, strhující dokumenty o polárních výpravách a večerníčky o malých, roztomilých tučňácích.

Silničáři při zaslechnutí slovesa „sněžit“ v
jakémkoliv čase či způsobu brečí jako malí, básníky jejich slečny opouští s novým přítelem, kterého si našly během cesty po Sahaře a sněhuláky staví snad jenom ti, kteří se právě vrátili z teplých krajů.

Tehdy začíná být viditelná relativita informací. Pokud se lidé ve
Špindlerově Mlýně dozvědí, že dnes napadlo 10 cm sněhu, tak si úlevně oddechnou a řeknou si, že kvůli takové trošce snad nemá ani cenu chodit ven to odhazovat. Za stejné situace v Praze, či v Hradci Králové vyhlašují primátoři kalamitní stav a silničáři dostávají 100% příplatky za práci v rizikovém prostředí.

Šedí vlci, řidiči dálkových autobusů krátce před důchodem, v tento čas jezdí s půlhodinovým zpožděním, pokud vůbec. Zpráva, že se nějaký ten autobus vyboural na náledí je běžným koloritem Událostí a je řazena až před roztomilé lední medvědy v zoo. Vlaky na tom nejsou o nic lépe, občas se stává, že lokomotivy na absolutně rovných kolejích dostanou smyk.

Po pěti týdnech neustálého sněžení snad neexistuje nikdo, by se o zimě vyjadřioval v superlativech. A pokud se někdo takový najde, tak mu hned někdo do rukou vrazí lopatu, aby ho ten optimismus přešel. Pražáci konečně začínají přezouvat pneumatiky za zimní a ve Špindlerově Mlýně docházejí zásoby rumu a jiných zahřívacích prostředků.

Taková zima se poté svede na špatnou politiku vlády, či opozice, podle toho, který politik mluví k národu z dobře vytopeného televizního studia. Natáčejí se filmy jako „Velká Sibiřská Válka“ nebo „40 nocí za polární točnou.“ a všichni se těší na jaro.

A nenašlo by se snad nikoho, kdo by první kvetoucí kvítky nevítal.

Ale o tom možná příště…