Asi se budu hloupě chlubit.
(A vy, co jste mi ještě nenapsali, že jsem blbá kráva, máte šanci 😉Nejenom Ben podstoupil dneska zkoušku. I já jsem dneska šel na zkoušku. Předmět: Stochastické modelování. A nedalo mi to, výsledek prozrazuju na sto honů dopředu.

Trochu mě jenom zamrzelo, že jsem v průběhu semestru trochu zeslonil seminární práce a pak hlavně zápočtovou písemku. Tohle všechno se totiž počítalo do celkového výsledku zkoušky.

První seminárku jsem totiž vymyslel na téma „Generování pseudonáhodných čísel.“ – Vzal jsem různý generátory náhodných čísel a vygeneroval dvanáct řad o tisíci prvcích.

Ty řady jsem sečetl, odečetl od nich tuším šestku a testoval jsem, jestli to má Gaussovo normální normované rozdělení. Spousta nudných výpočtů na sedmi stránkách nudného textu, prakticky bez nápadu.

Taky podle toho dopadlo moje hodnocení této práce. Spíše poprůměrné. Ale dostačující, tak co, že? Na druhou seminárku jsem vytáhnul drobné eso v rukávu. Našel jsem někde statistiky z T-Mobile za rok 2003 a použil jsem je.

Vyšlo mi, že je dlouhodobě 52% šance, že operátor bude mluvit se zákazníkem a v tomto stavu setrvá 8 člověkohodin. Tedy, veškeré výpočty nad 35 náhodných kroků jsem zanedbal, takže o nekonečné součty se nejednalo ani náhodou.

Ale zase na tuhle seminárku jsem neměl tolik času. Začal jsem jí plodit 48 hodin před deadline, což se odrazilo na hodnocení oné práce. Taky spíše průměrné. Ale co, já jsem z tohoto předmětu nejlépe doufal v trojku, tak mě to ani tolik neštvalo.

A pak přišel zápočet. Ten se skládal ze dvou testů. Oba byly na 50 bodů a součtem z obou bylo potřeba opět dosáhnout 50 bodů. První test jsem měl na 24 bodů. To dám, říkal jsem si.

No, druhej test jsem nedal, takže jsem potupně šel na opravu. Pro neznalce studií na vysokých školách: Když poserete opravu zápočtu, tak už není žádná další možná oprava. Prostě jste předmět nesplnili a můžete si ho zapsat až v dalším ročníku.

A já jsem ten opravnej test napsal tak, že jsem celý čtyři dny čekal se staženou prdelí na výsledky oprav. Fakt se mi moc nechce pětiletý obor studovat šest let a zvlášť bejt vykopnutej z nějakýho předmětu až v páťáku.

Tak jsem se zakousnul a řekl si: Tassle, Tassle, ty jeden skřítku komerční! Takhle to přeci dále nejde! A pořádně jsem se to naučil. A na zkoušce jsem se pořádně předvedl.

Napsat zkouškový test na 100 bodů ze sta možných se mi teda snad ještě za moji vysokoškolskou kariéru nepovedlo. V testu byly přesně ty věci, co jsem v předchozích případech posral.

A tudíž jsem se na ně náležitě připravil. Jenom kvůli oněm nudným předchozím odstavcům nemám jedničku, ale dvojku. Ale to je celkem jedno, stýpko jsem měl jenom v prváku a poté, co jsem zjistil, jaká je to almužna, ho ani už moc nechci.

No, a pokud se vám někomu tento příspěvek zdál nudný a nečitelný, tak ať mi napíše adresu. Pošlu mu CDčko Robbieho Williamse jako malé odškodné.

A pokud se vám nelíbí ani ta představa Robbieho…

Tak přepněte kanál