a snažíte si vzpomenout…Co se vlastně minulej tejden dělo? A proč sakra ležím uprostřed svý kanceláře na zemi a proč mám v puse tak hnusnej pocit, jakej mám? Jo, holt sám sobě taky kladu hnusný otázky.

Probudilo mě řinčení telefonu. Tejden jsem docela dobře užíval peněz, který mi dal jeden podezřívavej manžílek. Už asi postý jsem musel řešit, jestli mu ta jeho kost zahejbá. Že zahejbá, mi bylo hned jasný. Šedesátiletej milionář a dvacetiletá studentka.

Vždycky ženská zahejbá, to už by si mohli chlapi někdy uvědomit. Ale to bych přišel o práci. Stejně s tím asi seknu. Ještě jeden podezřívavej manžel a končím s tím. Je to jasný.

„Detektivní kancelář Šťastný Vočko, jak vám mohu pomoci?“ ohlásil jsem se otráveně do telefonu. Tu šílenou větu „Jak vám mohu pomoci“ jsem se naučil u jedný telefonický společnosti. Lidi tahle věta rozhodí natolik, že jsou na vás jako beránci.

„Dobrý den, tady je … Prostě bych chtěl, abyste mi našel jednu ženu.“ ozvalo se z telefonu.
„A vy si myslíte, že vám zahejbá, žejo?“ odpověděl jsem zhnuseně do sluchátka.
„Ne, je to moje dcera a už čtrnáct dní se mi neozvala. Doufal jsem, že mi jí najdete.“
„A proč jste si vybral mě?“ začalo mě to zajímat.
„Našel jsem vás v telefonním seznamu.“ Měl jsem sto chutí mu odpovědět, že si měl vybrat AAA Detektivní kancelář, která je první v tom seznamu. Ale radši jsem mlčel.

„Sejdeme se za … eh, dvě hodiny v baru na rohu dvacátý pátý a šestý.“ odpověděl jsem mu místo toho.
„U Epoxidovýho švába?“ zeptal se hlas v telefonu.
„Jo, přesně tam.“

Nebylo lepší, když jsi pracoval u policie? Zeptal jsem se sám sebe do zrcadla. Jo, vážený poručík zdejšího sboru. Pak se někomu z vašich kolegů znelíbí, že až moc ukazujete na korupci.

Pozvou vás na večírek. Vy si nevšimnete, že jako jedinej pijete alkohol, zatímco vaši „skvělí kamarádi“ pijou jenom džus. A druhej den se koná „náhodná prohlídka“ na alkohol v krvi.

A vy nic jinýho už po patnácti letech u policie neumíte. Tak vás napadne šílenej nápad. Založit si detektivní kancelář a zkoušet si tak vydělat na blbou hypotéku.

Ale místo toho, abyste honili zloděje a pomáhali udělat tenhle svět lepší, tak sledujete paničky podezřívavejch manžílků, jak si v jejich nepřítomnosti užívaj.

Ale už mi nezbývá moc času na přemýšlení. Teď mám konečně dobrou práci a za dvě hodiny na mě čeká klient.

Narazil jsem si klobouk do čela a vyrazil.

Tohle BUDE mít pokračování … někdy 🙂