v autobuseAsi jsem se někde nehorázně chlubil, že mám Městskou kartu. Výmysl to Královéhradeckého dopravního podniku. A zatím moje skvěle elektronická karta fungovala, jako jakákoliv papírová lítačka.

Prostě příjdete do vozu, mávnbete s tím na řidiče a jdete dál. Ovšem v tomto případě jsou informace o zaplaceném lítátku uloženy na kartě elektronicky, tak oporavdu nevím, jak to ten řidič věděl, že mám předplaceno.

Nu a najednou se začaly objevovat autobusy s nainstalovanými čtečkami. Poprvé jsem fakt zamachroval. Vstoupím do autobusu, přede mnou maník „platí“ Městskou kartou, jak jsem už říkal.

Já jsem zcela ležérně přišel k elektronické čtečce a prokázal jsem se panu řidičovi zcela elektronicky. Na čtečce se objevilo zeleně „zakoupeno“ tak jsem to neřešil a šel dál do vozu. Že to bylo panu řidičovi putna a vůbec nevěnoval pozornost tomu, že jsem se elektronicky prokázal, tak to je věc druhá.

A včera večer se vracím z práce. Pěkně si čekám na svůj autobus ve 22:16. Ležérně do něj nastoupím a machrovsky mávnu katrou. Objeví se něco červeného, já začnu zmatkovat a asi o minutu zdržím frontu nastupujících za mnou.

Proč já vůl jsem mu jenom tou kartou nemávnul před xichtem, když mu je to stejně putna? Ještě že jsem měl štěstí, že jsem mu u tý čtečky nemával T-Mobile kartou.

V momentě, kdy jsem psal minulý příspěvek o bagetách tak jsem seděl ve vlaku a uháněl jsem kamsi po osmi hodinách celkem vztato náročné práce.

Píšu si píšu a uprostřed cesty jsem si uvědomil, že mám u pasu stále zavěšenou ID kartu. Tak si každej hezky mohl přečíst, kdo jsem a pro koho dělám.

To by taky mohlo vysvětlit, proč je minulý příspěvek tak zmatený. Holt jsem nebyl inteligenčně na výši.

No jen si to představte