k úplně poslednímu dílu Kapitána StrongaVšichni píšeme takovou malou knihu. My všichni jsme tak trochu spisovatelé. Nevím, jak vy, ale já jsem si založil blog kvůli tomu, abych se taky tak trochu proslavil. A taky mě strašně fascinovala ta představa, že někdo půjde okolo, přečte si moje niterné myšlenky a zase půjde dál.

„Ten Tassl je ale magor.“ řekne si ten náhodný kolemjdoucí a přejde na jinou stránku.

Musím se k něčemu přiznat. Patřím do té bandy lidí, jejichž snem je jednou vydat knihu. Jenomže to má tak trošku problém. Nejsem slavnej, nemám slavný jméno. Ani to občanský, ani můj nick není dvakrát slavnej. I kdybych teď nakrásně vydal knihu (bych jí nejdřív musel napsat), tak si jí málokdo koupíte. Protože mě prostě neznáte.

Jenomže, jak se proslavit? Jak projít trochu víc do obecnější známosti, a přitom být stále schopen se sám na sebe podívat do zrcadla? Je tu jedna cesta. Jsou to literární soutěže. Stačí napsat povídku, poslat jí, zvítězit (a nebo se umístit vysoko) a je to.

A když tohle zopakujete asi tak pětkrát zasebou, tak se vám stane asi to, co se stalo Koljovi. Tomu Michal Bronec, šéf nakladatelství Straky na Vrbě, prakticky nadával, že Kolja nechce svoji knížku vydat u něj. Já být Koljou, tak neváhám, ale…

Ale já nejsem Kolja. „Příště nám to pošlete na jemném toaletním papíře, ať má vaše povídka alespoň nějaké použití.“ řekl mi ten samý Michael Bronec. A nebo to byla Kuglerová? A není to jedno? Prostě, my všichni víme, jak nemá vypadat povídka.

A ta tvoje, Pavle, je přesným důkazem špatné povídky. To je jako kdyby román začínal větou „Jmenuji se Karel Novák a jsem upír.“ Prostě nesmysl. Správná povídka začíná například slovy „První mrtvolu našel už za dveřmi“ nebo něco podobného.

Zkusil jsem dát na rady slavných spisovatelů a sepsal historicky prvního kapitána Stronga. Inspirován onou počáteční větou, Kulhánkem a fimem Kill Bill splodil jsem stránku naprostého nesmyslu.

Dva roky roky ležela tato povídka v mém „šuplíku“ a zítra jí uveřejním na tomto blogu (je naprogramovaná, takže výjde zítra v 10:00) Je to moje poslední vážně míněná povídka, poslední vážný pokus udělat něco velkýho.

Holt asi na vážně míněný věci nemám…