Poslední kapitolaPrvní mrtvolu našel už za dveřmi. Letmým pohledem jí přehlédl a podle toho, že se jí ještě kouřilo z vyhřezlých střev poznal, že tu leží jenom velice krátce. Otřásl se. Ne proto, že v baráku byla díky vytlučeným oknům zima jak v Rusku, ale proto že si uvědomil, že takovýhle pohled už pro něj neznamená okamžité zhnusení, ale pouze známku nebezpečí.

Zima jak v Rusku. Pozastavil se na milisekundu nad tou myšlenkou – vždyť on právě je v Rusku! Příhodné přirovnání. Ta milisekunda ho mohla stát život. Jenom díky vytrénovaným reflexům se vyhnul svištící čepeli katany.
Ach, pan Klužnicov, rád vás poznávám. Prohodil směrem k útočníkovi, který se právě snažil vytrhnout svou katanu z veřeje dveří. Bezúspěšně.

Potěšení na mé straně, pane Strong. opětoval Rus a postavil se do bojové pozice. Katanu nechal katanou.

Zatančíme si? pousmál se Strong a také se připravil do bojové pozice. Rus jenom vztekle zakřičel a vrhnul se na něj. Byl to rychlý boj. Rus byl vypracovaný svalovec a moc se spolehnul na svou sílu. Strong se spolehnul pouze na jediné – na svoji dokonalou znalost Aikida.

Další, co Klužnicov stihnul vnímat byl pár rukou silný jako svěrák, který se s drtivou silou sevřel kolem jeho pěsti, která ještě před malým okamžikem mířila na Strongovu hlavu. V další chvíli Rus ztratil koordinaci, jak naběhl na Strongovu nohu. Pak už ucítil jenom silné křupnutí, a to hned dvakrát: Poprvé, když mu svěráky zlomily zápěstí a podruhé, když jeho noha nevydržela silný kopanec.

Strong se postavil nad úpějícího Rusa. Kde je můj brácha? zeptal se ho. Rus jenom vztekle odplivnul krvavý chuchvalec. Tak ty mi to neřekneš, jo? zeptal se Strong, celý rudý vzteky. Klužnicov vyděšeně sledoval Stronga, jak jednou rukou, naprosto lehce, vytrhává zaseknutou katanu z veřeje dveří.

Tak kde je? zeptal se Strong znova. Rus zarytě mlčel. Tak dobře, budu tě osekávat tak dlouho, dokud nepromluvíš. A jak Strong řekl, tak taky udělal.

Klužnicov velmi, velmi brzy řekl vše co věděl. To nejhorší ale bylo, že Strong chytil špatnou stopu. Jel až moc na východ. Musí jet zpět, na západ, do střední Evropy. Chvilku se sám pro sebe pousmál, když si vzpomněl, jak ho ve slabé chvilce Klužnicov oslovil kapitáne. Jenomže tu hodnost měl ještě v době, když Rusko a Amerika byli nepřátelé.

Sprška kulek se prohnala smrtelně blízko jeho hlavy. Tohle myšlení si musí zakázat! Vrhnul se směrem k zemi. Věděl, že Rusové po něm pasou, pasou po něm tak urputně, že se neváhají použít jakékoliv praktiky. Dokonce mu unesli i bratra&

Zvenku se ozvalo kvílení pneumatik. Auto venku se zřejmě obracelo. Další sprška už nebude tak lajdácky mířená. Podíval se na stěnu před sebou. Odfláknutá práce z dob socialismu, tohle kulku nezarazí ani náhodou.

Kapitán Strong vstal a rozeběhl se směrem ke dveřím do sklepa, katanu stále v ruce. V běhu mrknul po Klužnicovi. Byl mrtvý. Zastřelen. Teď vypadal spíš jako řešeto. Tak první dávka nepatřila jemu! To blesklo Strongovi hlavou, když otevíral dveře do sklepa. Zvuk motoru už byl neúprosně blízko.

Do sklepa skočil po hlavě, následován hadem střel a kousky omítky. Rusové byli chytřejší než očekával. Očekával totiž, že ti venku budou předpokládat, že se bezhlavě vrhne ke dveřím ven v záchvatu paniky a pudu sebezáchovy. Právě proto udělal opak. Ale nepřátelé ho znali až moc dobře.

Dopadnul na zem a snažil se svůj pád zmírnit přechodem do parakotoulu. Bohužel padal do temného sklepa a tak nemohl vidět masivní litinový kotel, proti kterému se řítil. Narazil do něj plnou silou.

Dělal co mohl, aby zarazil bolestný sten, co se mu dral do úst. Zdáli totiž slyšel vrznout dveře. Jsou rychlí, neskonale rychlí. Myslet, hlavně myslet! Rychle se vyšvihnul na nohy a tentokrát doopravdy zaúpěl bolestí. Zlomil si pravou ruku.

Opatrné kroky se blížily směrem k němu. Přehodil katanu do levé ruky. Dveře do sklepa vrzly. Strong skočil za roh, aby nebyl od schodů vidět. Krátká dávka ze samopalu pročísla hrobové ticho tak mocně, až se zdálo, že někde velmi blízko vybuchla atomová bomba.

Nepůjdou až dolů, to je jasné. Věděl, co následuje po střelbě. Co možná nejtišeji se přemístil za litinová kamna. Cvakla pojistka. Granát se kutálel po schodech dolů ke kapitánovi a na každém schodě kovově zazvonil.

Strong si ta všechna kovová cink spočítal, bude se to hodit. Patnáct schodů. Deset vteřin. Výbuch, který mu rval bubínky z uší. Spadla na něj snad tuna omítky ze stropu. Jeho naštěstí žádná střepina nezasáhla. Tentokrát litinovým kamnům poděkoval.

Kapitán nahlas zasténal a pustil na zem katanu. Okamžitě poté se sehnul tak, aby měl rukověť co nejblíže. Polovina čepele totiž vyčnívala zpoza kamen. Venku bouchly dvířka od auta. Zálohy. Nepodceňují svého nepřítele, to bylo pro Stronga špatné znamení.

Laserový paprsek proříznul tmu. Kapitán se pousmál. Noční vidění, první chyba, kterou Rusové udělali. Té musí využít, musí! Když napočítal třináct kroků, tak vyrazil. Katana prořízla tmu a jediné, co Rus s noktovizorem zaregistroval bylo, že už nemá hlavu.

Strong sebral kulomet ještě padajícímu tělu a začal salvu. Tohle Rusové nečekali. Dostal je všechny. Tedy až na zálohy. Zkontroloval zásobník. Prázdný. Sakra! řekl si pro sebe, ale pak si všimnul, že kulomet má podsazený granátomet.

Toho musí využít. Musí!

The End