Vyberte stránku

Jak již jsem několikrát psal, občas si u svého drahého chlebodárce hraju na pana nadřízeného. A můj první postřeh je o tom, že většina nadřízených pije kafe. Bůh ví proč, ale je to prostě tak.

A výše zařazení nadřízení mají k tomu dokonce přiřazeného podřízeného, kterému ze své nadřízené funkce mohou nařídit ono kafe naředit, promiňte, chtěl jsem říct uvařit.

Ovšem já si pouze na nadřízeného hraji, takže takové vymoženosti, jako přiřazený podřízený s funkcí vařiče kafe, jsou mi odepřeny. Místo toho se nachází v naší místnosti takzvaný sodobar, s možností ohřívat či chladit vodu, prostě jak je komu libo.

Samozřejmě, že sodobar v rámci šetření prostředky (díky ušetřeným výplatám za přiřazené podřízené jistě můžete využvat skvělých výhod mého zaměstnavatele) umí vařit pouze vodu do 80° Celsia.

Inu, klasický Turek je mi odepřen. Toho si zřejmě budu moci uvařit, až budu na nějaké vyšší pozici s vlastním vařičem a nebo sekretářkou, která vařič vlastní. Případně prostě s někým, kdo ví, kde se vařič nachází a ochotně mi k vařiči poskytne přístup.

Jenže, máme tu drobný problém. Já rád kafe s cukrem a mlékem. Doposud jsem toto vše řešil tou nejhorší možnou cestou: Měl jsem svůj operátorský kastlík zaneřáděný věcmi určenými pro přípravu kafe.

V mém kastlíku nacházela se tedy pixla na kafe, dóza na cukr, a ještě k tomu všemu platíčko malých mlíček do kafe, s prodlouženou dobou trvanlivosti. A k tomu všemu se do mého kastlíku musel vejít tzv. headset (prostě vylepšené handsfree), bačkory, aby se mi nepařily nohy, hrníček, lžička, propiska a sešítek na sepisování zákaznických přání a stížností.

Už tak by byl můj malý operátorský kastlík nacpaný k prasknutí, ale já jsem tam ještě musel vejít velkou bichli s manuály, co jsem si jí tam odložil na „ažtojednoubudupotřebovat“. Plus minimálně tři mrtvé mouchy, co jsem tam jistě za dva roky používání kastlíku zapomněl.

Každému je snad jasné, že takhle to prostě dál nešlo. Ale jednoho dne mi svitlo světélko naděje. V obchodním domě jsem zahlédl výrobek zvaný 3 in 1. Jinými slovy v malém sáčku je kafe, cukr a mléko dohromady. Jak spásný to nápad marketingového oddělení oné firmy! Cílový zákazník (to jako já) zajásal radostí a koupil výhodné balení po deseti kusech.

A dnes byl ten šťastný den, kdy z mého operátorského kastlíku zmizely všechny ty nepotřebné náležitosti k docílení dokonalého kafe! Ty tři mrtvé mouchy jsem mimochodem také uklidil, takže nyní mohu případné namátkové kontrole z vyšších míst ukázat, jak vypadá správně vybavený operátorský kastlík!

Šťastný okamžik tohoto dne umocnil ten fakt, že o půl hodiny později po mém úklidu za mnou přišel můj nadřízený a povídá: „Hele, já mám školení. Sedni si tam, co sedávám já a raď prosímtě lidem.“ S vřelým úsměvem na tváři jsem onu prosbu přijal a přestěhoval jsem se k počítači určenému jen nadřízeným.

Slastně jsem rozevřel časopis Mobile and Wireless (správný manažer musí být dobře informován) a vychutnával onu šťastnou chvilku. Ovšem, něco mi chybělo. Bylo to horké kafe. S mlékem a cukrem, přesně, jak to já rád.

Inu, popadnul jsem hrníček a vsypal do něj první sáček tří v jednom. Přešel jsem k sodobaru a vesele jsem se na něj usmál. Měl jsem chuť říkat mu Marie, protože každá správná sekretářka se jmenuje Marie, ale raději jsem zůstal jenom u úsměvu.

I sodobar se tvářil slavnostně a vyloženě mne vyzýval k jeho použití. „Umím něco nového, budeš překvapen!“ bublal na mě vesele. Přiložil jsem tedy slavnostně hrníček pod výpusť teplé vody a stisknul čudlík.

Sodobar znovu vesele zabublal a z kohoutku vypustil svěží a … naprosto ledovou vodu! Tak to byla jeho nová funkce! Z obou kohoutků nyní vypouští ledovou vodu!

Já chci už konečně svoji sekretářku!