ohledně bezpečnostiJe to možná krávovina, která nestojí za řeč. Ale přeci jenom můj blog je o debilitách, které nestojí za řeč, tak to dávám sem. Prostě jsem dneska byl svědkem jedné zajímavé události.

U starého Tesca jeden starý mužík hodil do odpadkového koše malý, nenápadný balíček. Balík asi tak 10 cm vysoký a 20x 20 cm zbylé dva rozměry.

Takový normální, nenápadný balíček čehosi zabaleného do novin. A dokonce jsem byl asi jediný, kdo si toho všimnul. Jenže problém je v tom, že hraju RPG. A jakmile někdo mluví o normálním, nicneznamenajícím balíčku, co by mě neměl zajímat, tak zpozorním.

Ovšem otázka je, co jsem měl dělat? Já jsem nevšímavě prošel okolo a zajímal jsem se o své. Ale. Ale žijeme v době teroristických útoků. Měl jsem vůbec volat policii, že někdo hodil podezřelý balíček do koše?

Co když to byly šlupky od brambor, nebo prostě bordel, co se důchodcovi nevešel do popelnice? Má vůbec člověk kvůli takový prkotině mobilizovat policii? Ale co kdyby to fakt byla bomba? Jedinej, kdo si něčeho všimnul, jsem byl já. A já nic neudělal. To bych si asi hodně vyčítal, kdyby to bouchlo.

Ale postupně se dostávám k fenoménu dneška: Jeden druhého budeme špehovat a vše podezřelé hlásit. Třeba v Londýně se začínají nosit takzvanmé „Liberty bags“ neboli batohy, které jsou průhledné.

Pro připomenutí dodávám, že teroristický útok v londýně se odehrál tak, že teroristé měli bombu schovanou v baťohu

Ale jdeme dál. I tento stav není zrovna moc ideální. Musím se totiž přiznat k tomu, že moje ukradené kolo jsem našel.

Zamknuté v Carrefouru. Prostě jsem ho přehlídnul (jsem debil, ale to na svůj blog přece psát nebudu, že jsem debil) i když jsem kontroloval všechny stojany.

Po třech týdnech sem se vydal opět do tohoto hypermarketu a najednou jsem tam svoje kolo uviděl. Stálo tam tři týdny bez jakéhokoliv povšimnutí.

Hodí se sem anglická věta Nobody cares neboli volně přeloženo každýmu moje kolo bylo volný. Bylo volný policajtům, kteří se neobtěžovali ani zvednout zadek a jít se podívat, jestli tam moje kolo vůbec je, či bylo.

Je to volný strážní službě hypermarketu, který tam prostě ve stojanu tři týdny stálo bezprizorní kolo. Nikdo se neobtěžoval zvednout telefon, nikoho to prostě nezajímalo.

Když to přeženu, i to kolo se dá velmi dobře použít jako nástroj terorismu. Do rámu se dá podle mě naskládat alespoň půl kila trhaviny a když už nic, tak panika by z toho byla asi řádná.

V Americe se třeba dostali až tak daleko, že tam funguje systém „šmíruj si svého souseda“ – jinými slovy Everybody cares – váš soused vás sleduje, kdo k vám kdy přišel na návštěvu, co přinesl, co si odnesl a tak dále.

Tak si jen tak hlubokomyslně plkám: Jak je možné, že tato společnost umí být jenom ve dvou extrémních stavech? Dokud jde o hovno, tak se nikdo nestará o nic víc, než musí. A jakmile někde něco dostatečně blízko bouchne, začne každý strkat nos i tam, kam nemá.

Ovšem – jak blízko to musí bouchnout? „Prskavka“ v Londýně způsobila pouze to, že náš komunisticko-nacistický premiér Paroubek si zaplatil monstr akci „všichni 14 dní dopředu víme o teroristickém útoku, náležitě se na něj připravíme, a pak novinářům předvedeme dokonalý zásah“.

Co byste vůbec vy dělali, kdyby to povlíž vás bouchlo? Ví vůbec někdo, co má dělat? Zajímá se vůbec někdo o to, že někde už 14 dní tlí auto bez jakékoliv známky používání?

No, jenom si to představte…