Trapné, trapné, trapné…Dneska je cool a in mít svůj blog. Tak sem si teda jeden taky založil. A dokonce na svý doméně. Asi ty čtyři roky na informatický vysoký školy měly něco do sebe. Pouhé půl hodiny stačilo, abych nastavil FTP přístup :-)) Až budu titulovanej magor, tak mi to třeba zabere minut jenom patnáct.

A nebo taky ne.

Hmm, super, takže proč jsem si to vlasně zakládal? Budu psát o ničem. Nikdo to nebude číst a já sem budu sepisovat hovadiny o ničem a o všem. Třeba o práci.

To radši ne. Utajované údaje nesmí ven.

Nesmím říct, kde dělám, co dělám, ale vydělávám si dvě koruny za granát :-))
Ale né. Teď vážně. Lidi, nečtěte to, nemá to cenu. Za á  já se brutálně vyžívam v tom, že nijak nejmenuju lidi, se kterejma sem se setkal, takže pokud hledáte odkaz na svou osobu, tak hledáte marně. A za bé  za týden mě to stejně přestane bavit.

Ono mě to nebaví už teď.

A navíc. Vedu nezajímavej život plnej nudných pasáží. Vím to, protože mi už několikrát proběhl můj život před očima. Něco tak nudnýho jsem neviděl.

Obzvláště období puberty je velmi nezáživné a trapné…

No nic, jdu si v hlavě sesumírovat, co jako sem chci napsat a pak to sem napíšu. A vy máte tu smůlu, že to čtete :-))
Stejně to čtu jenom já. A ona. A on. A další jiná ona než tamta ona … Asi těm oněm začnu dávat jména.
Takže červená, černá (mňo, spíš černobílá) a černej. Vás tři očekávám, že si to tady přečtete. Alespoň ten první příspěvek.

Víc toho tady stejně nebude

P.S.: Ano, dnes v tuto hodinu a minutu to je přesně jeden rok, co tento blog existuje. Očekávám hmotné dary 🙂