a DoktorkaBylo nebylo, byl jednou jeden Tasselhof. Zni to skoro jako nejaka moje nova pohadka, ale tentokrat je to realita.
Byl jsem opet donucen opustit pohadkovy les a vydat se do reality mezi lidi. Doktorka si vyzadala moji pritomnost.
Nejprve vas musim uvest do obrazu, abyste vedeli, co dabelskeho si na me Doktorka vymyslela. Bydlim totiz v Kuklenach.
A prvni sraz s Doktorkou byl na poliklinice u Hvezdy. Coz je presne na druhe strane mesta. Dobra, rekl jsem si, popadnul bratrovo kolo a vydal se na cestu.
Mozna, ze jsem se uz zminoval, ale na teto poliklinice dela Doktorce zdravotni sestru Japonky maminka. Holt, Hradec je malej a ja jenom cekam, kdy se potkam s Christine.
Mozna, ze to byla moje jedina zachrana. Doktorka mi totiz predepsala dalsi odber krve. Bolestne jsem pohledl na svoji pravou ruku, kde se prave stihla zahojit krevni podlitina z minuleho odberu na alergologii.
Nastesti ale s Japonkou vychazim zadobre, takze jeji maminka nemela zadnou motivaci pusobit mi bolest. Tentokrat se Doktorce jeji zvrhly plan nepodaril!
„Vyhral si bitvu, ale ne valku. Uvidime se za hodinu pobliz Polikliniky III.“ rekla pak zhnusene Doktorka a pustila me ven s razitkem na mem pruvodnim liste.
Poliklinika III je u Alessandrie. A Alessandria je od Hvezdy… Hadate spravne, je to presne na druhe strane mesta.
Sednul jsem na kolo a slapnul do pedalu. Jel jsem s vetrem o zavod starymi zkratkami a ulickami, ktere znaji jenom obyvatele mesta Hradce.
Ale i tak mi trvalo pul hodiny, nez jsem se dostal k Alessandrii. Setkani druhe, jsem zvedav, co si na me Doktorka vymysli tentokrat.
„Je jeste jedna oblast, kam jsem se nekoukala. Vyplazni jazyk!“ zavelela Doktorka a jala se prohlizet moje hlasivky. Pridrzela mi vyplaznuty jazyk a rekla: „Rekni eeee!“
„Eeee!“ vydavam ja ze sebe. „A ted rekni iiii!“ rika ona a stale mi drzi jazyk. „Eeee!“ ozve se ze me. No zkuste si s vyplazenym jazykem rict i. To proste nejde.
Doktorka se na me dlouze zkoumave divala a pak konecne vrazila posledni razitko do meho pruvodniho listu. Opet po roce mi bylo potvrzeno, ze jsem zdrav. K velke nelibosti Doktorky.
A tak i s pruvodnim listem od Trandalfa mam vse, co jsem potreboval. Byl to boj, ale ja jsem se drzel pruvodniho hesla tohoto blogu a razitka jsem ziskal.
A to same radim i vam:
Never give up, never surrender!