prostě další hlubokomyslný plkViděl jsem Český sen. Bohužel ne úplně celý, ale viděl jsem dost, aby se mi udělalo zle. Na blogu Happy jsem se přiznal k fobii z pavouků. Je ovšem ještě něco, z čeho mám skoro fobii.

Je to nakupování v hypermarketech. Necítím se tam moc dobře. A nejvíc jsem měl tuhle fobii v Hypertescu v Březhradě. Byl jsem tam totiž skoro sám. V tom obrovském komplexu určenému k nákupu.

Procházel jsem samotný uličkami a jediným mým společníkem byla úchylná hudba, která mě měla motivovat k nákupu. Nemotivovala. Ani ty řvoucí transparenty mě vůbec nijak netankovaly.

A pak jsem viděl v tom dokumentu mluvit holku o jejích pocitech z nakupování v hypermarketu: „Je to jako když je celý den hnusně a prší a vůbec se na vás všichni mračí. Ale jakmile vkročím do hypermarketu, tak je to jako kdyby vysvitlo slunce. Mám pocit, jako když po dlouhém hnusném dešti vysvitne slunce.“

A mě napadla okamžitě úchylná reklama na hypermarket. Představte si rodinku, která se schoulená pod kabáty prodírá deštěm. Provazce deště je nemilosrdně bičují, doprovázené hromovým smíchem blesků.

A pak najednou uvidí hypermarket. Hypermarket svítí úchylně duhovou barvou a přímo svojí září láká k návštěvě. Otec rodiny pohlédne na logo hypermarketu, a jakmile spatří, že to je jeho starý dobrý Český sen, tak pobídne rodinu k hypermarketu.

Rodina konečně také pohlédne na logo Českého snu a na jejich zkroušených tvářích se objeví úsměv. Zahodí pláště a vyběhnou vstříc hypermarketu.

Uvnitř už je vítá usměvavá mladá paní a úlysně jim podává obrovský nákupní košík. V podtextu se začíná objevovat úchylná hudba. Melodie, která vás donutí brečet.

Piano a smyčce kouzlí melodii, plnou pohody a klidu a vás to nutí brečet. Možná štěstím? A zatím kamera sleduje rodinku, jak vstupuje do světa regálů plných extrémně výhodných cen.

Střih, logo hypermarketu a úchylný ,užský hlas vám říká: „Hypermarket Český sen. Místo, kde se vždy budete cítit jako doma. Otevíráme již 30. května. Kde? To se brzy dozvíte.“

Psycho, co?

Jak může být pro rodinu vrcholem relaxace nákup? Jak můžou celé rodiny trávit hodiny ve společnosti řvoucích cen a lákavých nabídek?

„Pojď, zlatíéčko. Vyrazíme si do hypermarketu. Nejdřív se najíme u Meka a pak si koupíme všechny ty věcičky v akci. A nakonec to zavrříme návštěvou multikina.“ pro mnohé to je asi představa ideálně stráveného dne.

Zase jsem si vzpomněl na ten dokument. Nechali rodinu nakoupit v Tescu a rodina vychází na parkoviště, kde je zrovna vidět zapadající slunce. Maminka s dcerou, aby dokázaly, jak hodně je nákupy zrelaxovaly, zpívají písničku.

Já se asi začnu živit marketingem, protože mě zase napadla další úchylná reklama. Ovšem v mém pohledu je to úchylný horor. Pro ostatní to je asi hezká vidina.

Všimnul jsem si, že mnohokrát se v tom dokumentu objevilo heslo, že život se má užít. A já jsem z toho pochopil, že pro ty lidi je „užitek ze života“ prostě to, že mají plný nákupní košík.

To, že by mohli ten nádherný západ slunce sledovat někde v lese, kde by mohli poslouchat, jak jde les spát, je ani nenapadne. Užitek ze života se měří v utracených penězích, v nakoupených kilogramech zboží za skvělou akční cenu.

Tudíž asi dovolená za 10 000 je lepší jak ta za 8 000. Užijete si asi víc. Asi jsem já ten divný, že? Protože mně stačí peníze na vlak a parta dobrých kamarádů. A když mi zbude na pivo, tak je ještě mnohem líp.

Moje dovolená se vejde do dvou tisíc. Možná i do tý tisícovky. To jsem si moc neužil, že? Místo all inclusive hotelu ohýnek a ešus, místo cool diskotéky s in oblečenými lidmi „békání“ písniček u táboráku…

To, že je český národ extrémně citlivý na cenu je jasné snad už všem. Vzpomeňme si na obrovskou slevu jednoho z hypermarketů. Lidé byli schopni pro video za 1999 se i zabít. A nikoho nenapadne, co to je asi za výrobek, když to stojí tak málo.

Hlavní je, že to mám za levno, že? Doposud mám divný pocit, když po telefonu mluvím s lidmi, kteří chtějí mobil za korunu. Je jim prakticky jedno, co to bude za mobil. Hlavně, že za něj zaplatí tu korunu.

Jejich užitek ze života se počítá v kilogramech nahromaděného zboží. A když za ty kilogramy nemusí moc zaplatit, jsou nejvíce spokojení. Proto mají operátoři dotované telefony.

Pro váš pocit užitku ze života.

Někdy si říkám, že by operátoři klidně mohli dát nějakou podmínku, že všechen svůj majetek jim odevzdáváte. A že vy to stejně uděláte, jenom proto, abyste měli mobil za korunu.

Pro nahromaděné kilogramy vašeho užitku ze života prodáte duši. Prodáte svoji důstojnost, stojíce ve frontě na levné zboží. Prodáte svůj majetek pro vidinu extrémně rychle půjčeného balíku peněz.

Za pět minut v ráji zaplatíte celý život v pekle.

Konec mě jako obvykle nenapadá, takže si jděte užívat svůj život do hypermarketů. Já si jdu sednout do parku a budu přemítat nad další pohádkou.

V parcích je totiž nějak prázdno.

Ale to bude asi tím, že lidé i na to rande chodí do hypermarketu…