v duhovem hajiJak je to snadne, radit dalsim lidem. Zvlast, kdyz nekde hluboko v sobe vite, ze ten clovek, co mu radite, se stejne uz rozhodnul. Zvlast, kdyz jde o motyly.

Jakmile zacnete dole v brichu pocitovat, ze se tam zacina objevovat spousta duhovych motylku, mate dve moznosti. Prvni moznost je vypustit je ven.

Proste je pustit a ukazat je tomu, kdo za ne muze. Kdyz se vse podari, tak je motylku vic a vic a vy litate s nimi, nadnaseni na jejich duhovych kridlech.

Ovsem, kdyz se to nepovede, tak se musite divat, jak na ty motylky ten dotycny, ci ta dotycna slape. Jak je bezelstne zabiji, jednoho po druhem. A vy s tim nemuzete vubec nic delat.

Ti motylci vam totiz uz nepatri. Vzdyt jste je vypustili na svobodu!

Je tu samozrejme i druhe reseni. Kazdeho motylka vzit za jeho duhova kridylka, podivat se mu do jeho smutnych oci, a pak mu ty kridylka utrhnout.

Znova se mu pak podivat do jeho bolesti naplnenych oci a urvat mu i nozicky. A nakonec ten zbytek zaslapnout.

A tohle musite udelat postupne s kazdym z te tisicovky motylku v brise. Musite to udelat s uplne kazdym, zadneho nevynechat.

A pak se tvarit naprosto normalne. Nic zvlastniho se nestalo, ze? Puvodce, ci puvodkyne motylku kolem vas chodi a nevi, co se stalo.

U druhe varianty je konec jasny. U te prvni je to tak trochu riziko. Kazdopadne pokud to dopadne smrti motylku, tak je pak v duhovem haji minimalne pul roku zavreno.

A nam, zucastnenym kamaradum, nezbyva nez doufat, ze az bude zase otevreno, tak to dopadne lepe.

Hlavni je to nevzdavat!