Zápis prvníJmenuju se Tasselhof. Divný jméno, co? Hlavně je divný pro lidi, co mě oslovujou. Nikdo neví, jak na mě má volat. Jestli je správně „Tassi“ nebo „Tassle“.

Mě osobně je to jedno, ale lidi to zřejmě řešej. Když totiž řeknou „Tassi“ tak to většinou zní jako „Tsi-tsi“ nebo něco takovýho. A lidi si připadaj neuvěřitelně trapně, když moje jméno zní, jako kdyby mě okřikovali, že mám být zticha.

Ale zase na druhou stranu „Tassle“ zní taky divně. Když o tom tak přemýšlím, asi bych si po pěti nebo kolika letech používání jedné přezdívky měl vymyslet nějakou jinou.

Jenže zkuste si to. Třeba já mám už doménu „tasselhof.com“ a teď co bych s ní dělal, kdybych si začal říkat nějak jinak? A vůbec, jak bych si měl říkat? Třeba „Jack Buchar“ by se mi líbilo „Uwe Ulmstein“ zní taky drsně a hlavně tak nějak Německy.

Wisst du etwas? Du bist ein blöder Idiot. Jak trefné.

Zůstanu asi u Tassla. Já sám sobě říkám Tassle a oslovuju se Tassle a volám na sebe Tassle, i když si při tom připadám taky divně. Volat sám na sebe Tassle mi připadne trochu uhozený.

Je mi dvacet čtyři let a když to napíšu slovem, tak ta číslovka vypadá přesně tak dlouze, jak starej si připadám. Mentálně mi je ovšem tak maximálně sedm let. Umím totiž už psát, takže míň mi nemůže být a víc taky ne, protože se vůbec nechovám dospěle.

Nevím totiž, co to znamená, chovat se dospěle. Rodiče mi to jaksi zapomněli říct. Asi špatná výchova, či co. Ještě s rodičema bydlím, tak se jich asi zeptám, jak se chová dospěle. Vzhledem k mému věku bych to už mohl vědět.

Bis zum lange di deine Füsse unter unserem Tisch stellst, du wirst hören, was wir sagen. Verstehst du?! Jo, mám skvělý rodiče. Tuhle větu jsem od nich naštěstí nikdy neslyšel.

Možná to bude tím, že neumějí německy. Ale ani v češtině jsem jí neslyšel. Takže je to kou-kej. To slovo kou-kej jsem se naučil z knížky. Prej se to teď říká. Vláda je kou-kej, peníze jsou kou-kej, sport je kou-kej, sex je extra kou-kej.

To mi připomnělo, že v sedmé třídě, když jsme se v biologii dostali na stránku 97, tak jsem zrovna byl nemocnej. Prej mým spolužákům promítli nějakej film a já se musel spokojit s tím, že jsem si tu stránku 97 prohlídnul.

Ale zato pořádně.

Warum sagst du diese Quartsche? Niemandem interessiert es! Na ja, das ist richtig. Aber … warum lesen sie es dann?

Žiju naprosto normálně. Je zajímavý, že svý jméno popíšu na dvou odstavcích a svůj život shrnu do jedné věty. Celý můj život se dá vystihnout jednou větou: „Normální.“

Jak se tak koukám, tak je to jenom jedno slovo. To je k pláči. Celý ty roky studií, snahy něčeho dosáhnout a nakonec vás někdo zařadí do jednoho slova. Normální. A nejhorší na tom je…

Že jsem se tam zařadil sám

Neví někdo, proč sem vkládám věty v němčině? Vždyť tomu bude rozumět snad jenom Laura a kdoví jestli…

Sleduju Červenýho Trpaslíka. Už asi podesátý dokola. A když mě Trpaslík omrzí, pustím si Futuramu. Ta má víc dílů, takže jsem ji viděl jenom pětkrát. A když nesleduju filmy, nebo nehledám na internetu obrázky podobné těm ze stránky 97 v učebnici biologie pro základní školy, tak píšu.

Asi jsem v tom dobrej. Dokážu popsat papír spoustou písmenek. A ty písmenka nejsou úplný nesmysle. Prý se to dá číst. A to mi řekl Kolja a Kolja je už skoro slavnej spisovatel, tak ten o tom musí něco vědět, že?

Chtěl bych být slavný spisovatel. Něco jako Rowlingová, akorát že s pindíkem mezi nohama. Tasselhof Rowling. Ale to vůbec není špatný. To Rowling. A ještě by to lidi kupovali, protože by si mysleli, že to je Hery Fotr.

Ale na to musím mít prý ten talent. A ten se prý nedá nikde koupit. To mi taky říkal Kojla, a jelikož Koljovi co nevidět výjde knížka, tak ten o tom musí fakt něco vědět.

Prý se talent dá nahradit pýlý. Zkusil jsem si nějaké ty pyly koupit, ale brácha je alergik, takže mi to doma neprošlo. Pak jsem se dozvěděl, že se z píle dělá med, tak alespoň jím hodně medu.

Až budu dospělej i mentálně, tak budu velkej spisovatel. Napíšu něco jako Vojnu a Mir jako Dostojevský, až na to, že to bude ve vesmíru a vůbec tam nebude Anna Karenina. Protože je to divný jméno, jmenovat se Karenina.

A tohleto je můj deník, budu sem ve stylu Geje Jůlia Cézara psát své pokroky na poli poznání. Aby snad jednoho dne nějaký novic na tomto poli zde našel rady a útěchu.

Jo a hned začnu prvním záznamem: Zejtra má narozeniny tetička Běta!