Vyberte stránku

we created?Ne nebojte se, nebude to všechno v angličtině. Bude jenom pár vzkazků v angličtině. Či spíš jedna píseň. Má jí na svědomí skupina Queen a zpívá jí božský Freddie.

Jedna moje oblíbená bloggerka mi dnes věnovala pár chvil svého vzácného času na ICQ. Bavili jsme se o všem možném, zpočátku hlavně o sexu. Ano, já jsem divnej, s dívkama se o sexu bavím normálně

A když jsme u toho sexu, tak jsme přešli k dětem. To je samozřejmý výsledek sexu, že? Docela mě překvapilo, že ona, žena, nechce mít děti. Připadalo mi to naprosto samozřejmé, že snad každá žena na tomhle světě chce mít dítě. Ona ne.

Zeptal jsem se proč. Odpověděla mi. Já jsem to myslím pochopil. Doufám, že tu bloggerku neurazím, když její odpověď převedu do textu písně:

Just think of all those hungry mouths we have to feed
Take a look at all the suffering we breed
So many lonely faces scattered all around
Searching for what they need.

Ano, tenhle svět není dokonalý. Dokonce přídavné jméno „dokonalý“ mi nějak nejde dohromady se spojením „tento svět“ nemůžete jet městskou hromadnou dopravou kvůli teroristům, nemůžete jet do zahraničí kvůli válkám … a do tohodle bys chtěl Tassle dítě?

Zkusil jsem argumentovat. Mám v příbuzenstvu (snad tomu můžu říkat příbuzenstvo) tříletou holčičku. Díky tomu si umím alespoň trochu představit, jak vypadá tenhle svět očima malého dítěte.

„Strejdo, pusť mi z hárddisku Caspera.“ řekla mi jednou tahle holčička a já pochopil, že tenhle svět, do kterého vyrůstá, není opravdu jednoduchý. Ale i tak mi svitla kapka naděje. Než jí ale řeknu, budu pokračovat písní:

Is this the world we created
What did we do it for
Is this the world we invaded
Against the law
So it seems in the end
Is this what we’re all living for today
The world that we created.

Ta holčička má neuvěřitelný vnitřní svět. A já jsem opravdu rád, že mě do svého světa pustila. Já jsem jí alespoň na oplátku ukázal, že plyšáci uměj mluvit. Díky jejímu vnitřnímu světu jsem si prakticky jist, že se tohle dítě vyrovná s dnešním ošklivým světem.

Jenže moje oponentka pokračovala dál. Na svůj vnitřní svět přece nepotřebuješ tělo, tělo které strádá v tomto světě. Nechci své dítě vrhnout do špíny tohoto světa. Zdálo se mi, jako kdybych opravdu z jejích slov slyšel další sloku písně:

You know that everyday a helpless child is born
Who needs some loving care inside a happy home
Somewhere a wealthy man is sitting on his throne
Waiting for life to go by

Nemám na tohle odpověď. Ale pořád tak nějak vím, že to není až zas tak strašný s tímhle světem. A byla by škoda se se svýma zkušenostma nepodělit s malým tvorem, co tohle všechno teprve začíná chápat.

Prý jako dospělí opouštíme své imaginární světy, začínáme hrubnout a chovat se jako dospělí. A proto malé děti nechtějí být nikdy dospělé. Protože my dospělí už jsme součástí tohoto ošklivého světa.

Ale v tom případě nechápu patnáctileté děti, které se za každou cenu snaží dospět. Ale to by bylo asi na jiné povídání. Sám ani nevím, jestli má tohle nějaký závěr … prostě jsem jenom tohle chtěl sepsat.

Omlouvám se své „oponentce“ že její slova jsem převedl do textu písně. Začla mi prostě v uších znít, jakmile jsme se začali hádat o výchově dětí.

Zbývá ještě poslední sloka. A tou tenhle nesmysl končím. Žijte dlouho a blaze a hlavně mějte děti. Zaslouží si dostat šanci poprat se s tímhle světem.

Oh, is this the world we created, we made it on our own
Is this the world we devastated, right to the bone
If there’s a God in the sky looking down
What can he think of what we’ve done
To the world that He created