proc ho vlastne nemamCas. Jedna ze zakladnich fyzikalnich jednotek. Jak vsichni vime, tak cas vzniknul v okamziku velkeho tresku a od te doby jej merime.

Opravdu vzniknul?

Jednou snad slavny fyzik Albert Einstein stanovil teorii, ze cas vlastne neexistuje. Coz by ovsem vysvetlilo, proc jej neustale nemam.

Je mozne mit neco, co neexistuje? Jiz jednou jsem zde daval lekce z logiky, ale opakovani jest matkou moudrosti, takze:

Kdyz neco mam, tak to musi existovat. Kdyz to neexistuje, tak to zcela logicky nelze mit.

„Nemam cas“ tedy na zaklade faktu vyse vyslovenych neni vymluva. To je pouhe konstatovani faktu. Tedy spise opakovani teorie.

Nyni totiz merime „cas“ tak, ze predem dohodnute udobi (rotace planety kolem sve osy) rozdelime na urcity pocet dilu.

A na tyto dily si klademe nemale naroky. Zijeme totiz v blahove nadeji, ze vsechny dilky jsou stejne dlouhe.

A co vic. Ocislujeme-li si jednotlive dily (prirozena cela cisla od 1 do n), tak v predchozim odstavci jsem prohlasil, ze velikost casoveho useku Xi (i = 1..n) je A.

A dalsi casovy postulat pravi, ze mezi useky napr. X1 a X3, ktere jsou oba velike A, je casovy usek X2, take o velikosti A.

Presne takto funguje nase primitivni vnimani casu. Zalozene na postulatech a blahove nadeji, ze kdyz pocet casovych useku (n) bude velky a zaroven delka useku (A) bude velmi mala, tak se v tom nikdo nebude stourat.

Uvedu priklad: drive byla jedna vterina definovana jako urcity pocet prechodu izotopu Cesia (otevrete si stare ucebnice fyziky a tam to najdete). Ale panove fyzikove zahy zjistili, ze jim to jaksi nevychazi, a proto vterina je nove definovana jako vzdalenost.

Ano, slysite spravne. Vzdalenost. Cas je totiz definovan jako… Podivejme se primo do fyzikalnich tabulek…

Eh? Tak vzdalenost je definovana casem? V tom pripade se Einstein mylil! Musim prepsat cely prispevek!

Ale to asi nekdy jindy.

Nemam totiz cas 😉