Hrůzná otázkaZásadní otázkou každé ženy každý den je: „Co si vezmu na sebe?“ ale kupodivu tohle řeší i muž, i když ne tak explicitně jako žena. Muži také řeší, co si vzít na sebe, ale barevnost už nerozlišují.

Dostávám se pomalu k dalšímu grafomanskému postřehu. Minule jsem se s vámi, drtivou většinou čtenářů, shodl, že s sebou nenosíte deštník. A nyní hodlám řešit podobně důležitou otázku: Co na sebe?

Podívejme se například na dnešní počasí. Nevím, jak u vás, ale u mě, v Hradci Králové, svítí sluníčko. Ale zároveň fouká vítr a je tam pěkná zima. Takže, kde se fláká ten „hvězdný“ tým z pořadu Vypadáš skvěle, aby mi poradil, co na sebe?

Ještě štěstí, že nejsem ženská. Řešit barevnost by mě asi ubilo k smrti. Stačí mi párkrát jenom řešit kolik vrstev a moje rozhodování je naprosto to samé, jako rozhodování mnohých vybíravých dívek.

Například dnes jsem si to risknul v tričku a šortkách. A byla mi zima. Velká zima. Ovšem: Vypadal jsem extravagantně. Mohl jsem se považovat za cool stvoření, protože jsem vypadal jinak, jak ostatní lidé. Sice jsem byl zmrzlý až na kost, ale odlišoval jsem se.

A zde jsem si uvědomil další úskalí s oblékáním spojené. Povšimněme si, jak je dnešní svět doslova masírován různými módními trendy, které se buď označují za cool a kdokoliv chce být cool, musí nosit právě cool oblečení. A pak tu jsou out oblečení, které nosí všichni, kteří se chtějí odlišit od těch cool.

Ať se tedy oblečete jak chcete, vždy zapadnete do nějaké skupiny. Rozeznáváme nejsilnější „růžovky“ poté „rockery“ a samozřejmě „drsňáky“. Jediné řešení, pokud se opravdu chcete odlišit, je neobléci se vůbec.

Máme tedy módní trendy, spojené s počasím a samozřejmě ještě další faktor zasahující do oblékání: Starostlivé maminky a tatínkové, potažmo příbuzenstvo vůbec. Již v jednom předchozím blogpostu jsem psal, že o obzvláště parném víkendu jsem byl v Pardubicích na koupališti Cihelna.

A nyní si představte, že jsem tam potkal dívku, co tam byla poprvé. A podle toho vypadal obsah jejího batohu. Rodiče jí zabalili vosk na lyže a kulicha. Takový strach o ní měli, aby náhodou v pařácích 30° ve stínu neumrzla!

Tudíž po půl stránce nehorázného plkání se dostávám ke zjištění, že pro většinu z nás – i pro mne jakožto nemódního barbara – je otázka „co na sebe“ něco mnohem více, než otázka osobního pohodlí.

Ale neustále se musím pozastavovat nad otázkou, proč se musejí lidé oblékat, jak se oblékají? Na to asi budu hlubokomyslně přicházet někdy jindy. Stejně se mi zdá, že jsem dneska o ničem popsal již dost řádek 🙂