You be COOLInspirován Porcelánovou panenkou jsem se i já vydal na obhlídku obchodů, kde nakupují in a cool hoši. Ale já jsem muž. Já nenosím růžovou. Růžovou prostě chlapi nenosí. Já to budu mít jednodušší.

Nahlédl jsem do prvního obchodu.

Aha, problém. Muži sice nenosí růžovou, ale patrně je teď v módě nosit oblečení pastelových barev. Hnusně zelená, či hnusně žlutá trička na mě koukaly ze všech koutů.

A černá je jako kde?

Rozhodl jsem se nakouknout blíže do prvního obchodu. Jmenuje se EXE. Ano, černá trička tam byla, ale nosit triko s nápisem „Be cool, wear EXE“ se mi fakt nechce.

A na tričko se skejťákem si přece jenom připadám trošku starší. A navíc nikdy jsem na skejtu nestál, jelikož bych se hned zabil. To taky nepřipadlo v úvahu.

Procházím dál. Orsay. Tam stačilo jenom nahlédnout a udělalo se mi špatně. Pastelové barvy doplněné růžovou a nevkusnejma kytičkama. Chápu tě, Panenko, naprosto tě chápu.

Pro nás drsné muže může být jedině Kenvelo. Vešel jsem dovnitř. S hrůzou jsem zjistil že sice růžová trička nejsou, ale je ještě něco horšího…

Trička s kytičkama!

A ještě k tomu pastelových barev. No představte si mě v pastelově zeleném tričko s kytičkama! Tomu říkám fakticky horor.

Vydal jsem se hledat černé tričko.

Narazil jsem na prvního kandidáta. Ano, to tričko bylo černé, ale byly na něm bílé vlnky a rybičky. Poté, co mi opadla vyrážka na půlce mého těla, jsem se vydal hledat dál.

Našel jsem kompletně černé tričko. Další problém. Já chci na tom tričku něco dalšího. Ale zase to nesmí být skejťák, nápis se slovem „cool“ či něco podobného.

Ze zoufalství jsem už probíral tmavě hnědá … prostě divně tmavá trička a žádné se mi nelíbilo. Za chvíli si mě všimla slečna prodavačka a proaktivně se na mě vrhla.

Sdělil jsem jí svoje požadavky a vydali jsme se hledat.

Černé tričko s fialovým okrajem kolem krku a rukávů. Zvedá se mi žaludek a razantně jej odmítám. Černé tričko s růžovými proužky. Ne, to se mi jenom zdálo, ty proužky prostě NEMOHLY být růžové!

Slečna pochopila můj vkus a kolem kytičkovaných polokošil pastelové barvy prošla bez povšimnutí. Já jsem mezitím rozdejchával ty růžový proužky. To nemohla prostě být pravda.

Nakonec jsem vybral dva kandidáty. Černé tričko se Supermanem a černé tričko s takovým kytaristou. Nic lepšího tam nebylo a na prozkoumávání dalších obchodů jsem již opravdu neměl čas ani sil.

Zvítězil kytarista. Jednak vypadá celkem dobře, je černý a cítím se v něm taky dobře, volba byla jasná.

Jsem lehčí o pár bitů na své kreditní kartě a těžší o jedno tričko a zkušenost, že růžová proniká i do mužského světa.

Spas se kdo můžeš!