Vyberte stránku

krátká báchorka 🙂První ranní paprsky začaly prosvítat zkrz stromy. Les se probouzel po vlahé letní noci a rosa se perlila na stéblech trávy. První ptáci začali svým zpěvem zdravit slunce.

Na mýtině se něco pohnulo. Lidský tvor rušil poklid lesa. Jestli se tedy o rušení dalo vůbec mluvit, protože se onen člověk pohyboval velmi neslyšně.

A nebyl sám. Bylo jich pět a všichni ozbrojení a v plné polní. Speciální maskovací oblečení a tváře pomalované maskáčovým vzorem napovídaly, že se jedná o četu vojáků.

A podle pohybu to byli profesionálové. Nepotřebovali ani slůvka k tomu, aby koordinovali svůj pohyb lesem.Každý měl přesně vymezený prostor, který kontroloval hledáčkem svého samopalu.

Vpředu šel velitel. Pozorným zrakem prohledával okolí a čas od času vyhledával oční kontakt se zbytkem skupiny. Vždy se mu dostalo tiché odpovědi, že je vše v pořádku. Nepřítel není nablízku.

Najednou si velitel všimnul něčeho neobvyklého. Celá skupina okamžitě zastavila a všichni členové vyhledali nejlepší dostupný úkryt.

Velitel opatrně vytáhnul dalekohled a zkontroloval situaci. Na nedaleké pasece se pásla laň. Četa se pohybovala proti větru, takže ještě nebyla zpozorována.

Velitel se pro sebe lišácky usmál. Když se dovedou přiblížit k lani bez jakéhokoliv zpozorování, tak splní svůj další úkol … přiblížit se bez zpozorování k nepříteli.

Zvedl ruku a vydal pár předem domluvených příkazů. Vojáci se na něj vesele podívali. Přijmuli tuto hru. Četa se vydala dál a snad ještě více potišeji, než předtím.

Dostali se blízko, velmi blízko, ale přeci jenom zvířecí smysly byly mnohem lepší jak ty lidské, byť trénované. Laň se dala na útěk.

Velitel svěsil hlavu. Byli dobří, ale takhle dobří ještě ne.

… Snad příště …