a jiné hlubokomyslné plkyJe to problém užívat si depku, když znáte tyhle dva lidi. Nemůžu říct, že jsem největší smolař pod sluncem, protože je tu pan Štístko. A že jsem na tom nejhůř na světě nemůžu taky říct, protože … Hádáte správně.
Tak jak je to s panem Štístkem. Představte si, že je vám přes třicet let, začínáte plešatět a k tomu všemu se s váma rozvede vaše žena. Děti jí samozřejmě připíšou a vy jste ten bubák.
Takovej ten bubák: „Bu bu bu, buďte děti hodné, nebo na vás příjde tatínek.“ Jinými slovy setkání s dětmi nepřipadá v úvahu, protože se vás vaše vlastní děti bojej.
A tak vy chodíte do hospody a pomalu se začínáte upíjet. Jednoho dne tam do té samé hospody dojde dívka, která je mladší jak vaše dítě a vyslechne si váš příběh. Vy, jak si k ní vylijete srdce, tak se do ní zamilujete.
Dívka řekne NE. Tak tomu říkám životní štěstí jako trám. Ještě štěstí, že si dívka nechala poradit a neřekla oblíbenou větu: „Mám tě ráda, ale jenom jako kamaráda.“ Jedno NE je mnohem lepší. IMHO.
A pak prohlašujte, že v životě nemáte štěstí. To prostě se známostí s panem Štístkem nejde.
A pan Depresivní? To je … hmmm … magor, jinak to říct nejde. Magor, co negativní věci na svoji osobu slyší velmi rád a neustále je opakuje a utvrzuje se v tom, že je vše tak špatné a špatné … a vůbec špatné.
A když se mu pokusíte říct něco pozitivního, tak on si stejně najde způsob, jak to převést na něco negativního. Je to dokonce takovej magor, že když si dá rande s jednou dívkou a nepříjde na něj, tak ještě té dívce vyčítá, že tam nepřišel.
Pokoušel jsem se mu pomoct. Pokoušelo se mu pomoct víc lidí, ale když vidíte, že jakoukoliv vaši snahu o to mu alespoň trošku pomoct odmítá … přestane vás to bavit. on má asi neuvěřitelnou zálibu v tom, že snahy o pomoc odmítá.
Může pak přeci říkat, že ho nikdo nemá rád. Že se s ním nikdo nechce bavit. A přesně to mu vyhovuje. Tomuhle člověku je 23 let a prohlašuje o sobě, že čeká na smrt. Fakticky magor.
A pak říkejte, že vám už nikdo nemůže pomoct, když je nablízku pan Depresivní.
A včera mi do výčtu přibyl pan Správný. Pan, který musí žít podle pravidel a musí mít vždycky pravdu. Za jakýchkoliv okolností má pravdu on a jedině on.
Pan Správný byl bohužel ve skupině, kterou jsem vedl v Shadowrunu … či spíš jsem byl pán hry.
Je hezký, že se vás na všechno tenhle člověk ptá. Ale trošku mi to začalo vadit v momentě, kdy on, jakožto postava technika se hádal se svým velmi podobně zaměřeným bratrem o parametry jedné nestvůry.
Odmítali přijmout fakt, že prostě pravidla stanovuju já. Jakmile jsem si něco přimyslel, nebo chtěl hru nějak vyšperkovat, hned hledali chybu. A pokud to nebylo po jejich, tak neskončili.
Fakticky jsem neměl včera sílu to jakoliv řešit. Sebral jsem se uprostřed hry a šel jsem prostě domů. Chodím se odreagovat hrou a pokud musí člověk používat ty samé postupy jako používá v T-Mobile na opravdu otravné zákazníky … to není podle mě odreagování.
Zvlášť, když si du zahrát vždycky těsně po práci. Po několika hodinách komunikace s lidma, mezi kterýma se čas od času objeví pan šťoural, který potřebuje vědět všechno.
V práci můžu hovor ukončit a jít se vyvztekat třeba na záchod … ale típněte si člověka, co sedí naproti vám. Toho se prostě hned tak nezbavíte.
No nic … potřeboval jsem si hlubokomyslně plknout a to je vše, co jsem potřeboval.
Tentokrát mě vaše názory vůbec nezajímají. Nechci soucit, nechci žádné polemiky … tak nic nepište. Díky