Sbohem, krutý světe!Je to tak. Prostě mě nikdo nemáte rádi. Lidi, se kterejma bych chtěl spáchat hromadnou sebevraždu se na mě vykašlali. Takže budu muset spáchat sebevraždu sám. A to vůbec nebude hezký.
A já jsem se alespoň svojí smrtí chtěl zapsat do historie. A nějaká intelitgentní hromadná sebevražda, to by bylo něco. Ale takhle i svojí smrtí zaniknu. To je hrůza.
Tímto se omlouvám Koljovi. Nejsem drsnej borec. Nejsem vůbec hustej cyp co hraje BrainKing a chlastá Frisco. Prostě ve čtvrtek ráno přestávám existovat. Tak a máte to.
Dále se omlouvám Dinosaurovi. Už tu nebude nikdo, koho bys mohl spamovat byť jen do komentářů svými bezcennými blbostmi. Budeš si muset najít někoho jinýho, hochu.
Také se omlouvám Gormiemu – za to že jsem tě nežádal, abys se mnou spáchal sebevraždu. Buď bys stejně odmítnul a nebo bys určitě přivedl spoustu kamarádů a zase bychom zašuměli v historii protože by to určitě nebyla největší hromadná sebevražda v historii. Ach jo.
Sice je možnost, že ve čtvrtek budu ještě existovat, ale jelikož to záleží na tom, zda budu mít štěstí, či ne, tak to rovnou vidím bledě. Já prostě štěstí nemám. Tak to je a tak to vždycky bylo.
Zatím jediné, co řeším, je způsob sebevraždy. Nějaké návrhy?
Teda, teď mě napadlo, že kdyby přijmul Gormie a pár dalších lidí … tak by ta hromadná sebevražda ještě stále šla. Škoda, že nejsem Benedikt XVI., kterému stačilo jen to, že ho prohlásili za papeže a hned má statisíce fanatických obdivovatelů.
Ten kdyby vyhlásil hromadnou sebevraždu, to by bylo žůžo … jenže já holt nemám tolik přívrženců … nebo jo? Kdo by se mnou spáchal sebevraždu?