Tak alespoň sebevražedný sklony v bazéně jsem si zažilDneska jsem vyrazil na přednášku. Fakticky jsem jel na přednášku z makroekonomie, jenže ráno mi zavolal Dinosaurus, že mi strašně urgentně musí vrátit nějaký CD. Tak jsem jel do školy už se zpožděním, protože Dinosaurus neumí jezdit na kole.

To, že to neumí, se prokázalo, když mě poprosil, abych tam byl v 10:15 (což jsem teda byl) a on sám výletním tempem přijel až v 10:20.

Když už dojel, tak jsem se alespoň ve vysokoškolské kantýně nasnídal. Dinosaurus totiž nedal jinak. on že prej se musí hned nasnídat jinak … no, prostě Dinosaurovu kukuči se nedá odolat.

A jelikož jsem už nechtěl vyrušovat na přednášce a zcela náhodou jsem si s sebou vzal plavky, tak jsem se po dlouhé době vydal opět do Aquaparku.

Sebevražedný sklony. Fakt bych s tím měl něco začít dělat.

Představte si peklo. Místo čertů dejte malý parchantíky a místo ohně dejte vodu. Místo řevu mučených duší dejte dětský jekot, pocit našlapání hlavy na hlavě zanechte a všechny ženský si představte buď nad 60 let staré a nebo pod devět let mladé.

Tak takhle nějak to v bazéně vypadalo.

A navíc jsem asi přišel o vražedný sklony – v zoufalé snaze přibrzdit na výjedzu z tobogánu, abych nezabil ječící děcko, jsem si pěkně loknul.

Ale ubrzdil jsem to. A to jsem jel zrovna jednu ze svých nejrychlejších jízd. Odpich byl dokonalý, nouzovou formaci jsem sformoval okamžitě po startu a celou dráhu projel optimální stopou.

Díky tomu jsem trasu urazil kolem deseti sekund. A na konci ještě dokázal přibrzdit natolik, abych nebohé děcko odšplouchnul jenom tlakovou vlnou (a sám se málem utopil).

No, tak mě napdalo, že zase píšu jeden z nudných příběhů…

Baví vás vůbec si číst nudné příběhy mého života? A nebo jste jen zbloudilí Vyhledávači?