Aneb I am backZatím jsou reakce veskrze pozitivní. To je s podivem. Existuje opravdu pár lidí, kterým jsem asi doopravdy chyběl. A nebo chtěj vypadat víc cool, že si pamatujou Tassla…

Jo, jsem paranoidní.

Může za to i ajax. Jednou je na ICQ online a já jí samozřejmě musím opruzovat. A ona mi hned naklade do hlavy myšlenky na ošklivý bubáky pod mou postelí. Nemohl jsem kvůli tomu usnout.

To se teda nedělá.

Člověk něco končí s tím, aby něco jiného začal. Ale začátek toho nového vede nevyhnutelně ke konci a pak se zase vracíme, abychom znovu začali s tím, od čeho jsme odešli.

Hm, hlubokomyslný plk.

Jenom takové drobné varování. Rozhodl jsem se asi týden nenapsat do svýho blogu ani jeden jedinej smajlík. Žádnej usměváček, žádnej mračící či brečící xichtík, prostě nic.

Jo, správně. Notně mi hráblo na škebli. No a co. Tak jsem dneska letadlo, no.

O dva řádky výš si laskavě představte smajlík. Prostě chci vidět, co to udělá, když člověk nepíše ani jeden smajlík.

Zejtra asi zkusím napsat něco veselýho. Zejtra totiž budu mít statistiku a ta je hodně moc veselá. A jsem zvědavej, jak to přežiju bez smajlíku.

Bude to těžký.

A možná pak zase napíšu nějakou veselou příhodu ze svého života.

Třeba o tom, že pomalu sháním látku na kostýmek ze Star Wars. Chci si ušít uniformu rebelů, kterou měli, když se vylodili na Endoru. Je to dost cool a zároveň neotřelé.

Teda, jestli se k tomu dokopu.

Něco začít je totiž mnohem těžší, jak něco skončit.