Aneb jak to všechno bylo.Včera byla v Kavalíru tzv. Old School party. A tak jsem si řekl, že tam zajdu. Hlavně taky proto, že jsem včera kaučoval a tak jsem si potřeboval trošičku provětrat hlavu.

Tomu říkám opravdu maximální sebevražedný sklony. Jít se ztrapnit mezi lidi, co mě dobře znají. A že tam známých tváří bylo.

Tak jsem zvolil klasickou strategii – ožrat se a maximálně se ztrapnit. Když už jsem tam vlezl s úmyslem se ztrapnit, tak pořádně. Že.

Chvílema jsem se okázale nudil a popíjel zakázaného alkoholu. Hm, to zas bude v Budově 22 veselo. Jenom mě celkem překvapilo, jak mě jeden kolega oslovil:

„Tak jak to jde, Janíčku.“ Ne, neřekl mi Pavle, ale prostě Janíčku. V tu chvíli mi to znělo, jako kdyby ten kolega měl jednat s póvlem a oslovil mě jenom proto, že jsem mu prostě stál v cestě. No nic. Mě už v tu chvíli bylo všechno tak nějak hedno a tak jsem se šel zase ztrapňovat na parket.

Dokonce jsem překonal i své pověstné srabáctví a vyzval jednu (neznámou) né hnusnou dívku k tanci. Hádejte, jak to dopadlo.

Ano, odmítla.

Naštěstí se tam objevil i jeden kámoš z vejšky, pro něhož nejsem zas takovej póvl, jako pro ostatní. Tak jsme se tam ztrapňovali dva.

A kupodivu jsem si myslel, že se nevrátím. Jenže já jsem se domů vrátil. Ve dvě ráno. A teď si asi půjdu zdřímnout. Abych měl dost energie na další návraty.

I´ll be back.