Je to doma!A bez jakýhokoliv boje! Juchů! Já su tak šťastné!!! Stáli při mě všichni svatí a možná i pár božstev, která ještě ani nebyla objevena. Ale hlavní je, že při mě stála 🙂

Zkouška měla začít v deset ráno. V deset ráno nikde nikdo. Tak jsem se skupinkou studentů čekal dál … a čekal … a čekal … půl jedenáctý a pořád nikde nikdo.

Tak jsme si říkali – profesor je Pražák (pozor, bydlí v Praze, jmenuje se Novák), takže v týhle shněhový srač … kalamitě asi mohl jeho autobus dostat pěkné zpoždění.

A jelikož je profesor profesorem i titulem, tak dle nepsaných akademických pravidel jsme na něj čekali dál. Profesor prostě na tohle má nárok a my studenti jsme nuly, co chtějí známku, tak co zbývalo, že?

A ve dvanáct profesor konečně dorazil. Dvouhodinové zpoždění – paráda! Už jsem si začal zoufat – v šest večer musím být v práci, že. A pak to přišlo.

Profesor se podíval na tu tlupu zkouškychtivých studentů a pravil: „Kdo se spokojí s trojkou, tak mu ji zapíšu. Ale je potřeba, abyste měli ze zkouškové písemky alespoň 15 bodů.“

A jelikož jsem ze zkouškové písemky, co se psala kdysi dávno, měl 18,5 bodů, tak nebylo nad čím přemýšlet. Zařadil jsem se do fronty spokojených trojkařů a vzájemě jsme si gratulovali k „dobrému“ výkonu.

Ještě štěstí že jsem se to skoro vůbec neučil 🙂
Jinak bych se asi zařadil do druhé skupiny ctižádostivých studentů, co chtěli známku lepší. A kupodivu jich bylo asi deset.

A jdu si chvilku užívat volna 🙂 Můžu se bezelstně flákat, aniž bych měl výčitky 🙂