Zapamatujte si to!Dostali mě. Vím, že to muselo jednoho dne přijít, ale dokázal jsem se skrývat dlouho. Spáchal jsem totiž ten největší zločin, co může být spáchán. Ideozločin.

Mé myšlenky byly špatné. Vím to, bratři, byl jsem špatný. A teď vás žádám o jediné. Zastřelte mě, dokud je moje mysl čistá. Miluji Velkou Doktorku.

Bylo to tak: Jednoho dne mě Ideopolicie vzala do Nemocnice. Seděl jsem ve velké vykachlíkované místnosti osvětlené pronikavým bílým světlem. Jediné vybavení místnosti byla Obrazovka.

CHOLESTEROL JE ŠPATNÝ. ALKOHOL JE ŠPATNÝ. Hlásala neustále dokola. V místnosti ještě se mnou seděl jeden člověk. Zmlácený, vysílený, v roztrhaném vězeňském úboru.

„Moje děti to zjistily.“ povídá mi onen muž: „V noci jsem prý vykřikoval: ‚Já bych si dal tučný steak!‘ Ještě že jim Doktorka dala takový ty naslouchátka, aby mě mohli včas odhalit! Ale teď jsem už v Nemocnici a tady mi vyženou myšlenky na tu zlou věc z hlavy.“

Tiše jsem přikyvoval a po zádech mi přejížděly vlny strachu. Za chvíli se otevřely dveře a do nich vstoupili dva příslušníci Ideopolicie v černých uniformách.

„Novák, Antonín. 530617/8532. Půjdete s námi do Budovy 22.“

Doposud klidný spluvězeň najednou začal hystericky ječet: „Soudruzi! Ne! Už jsem vám řekl všechno, všecičko, včechno!!! Vezměte si jeho!“ ukázal na mě v rozrušení prstem, „Já už jsem vyléčen, doopravdy! VEMTE SI JEHO A NÉ MĚ!“

Jeden z policistů vytáhnul obušek a já uslyšel zasršení elektrického výboje. Můj spoluvězeň padl omráčen k zemi. Oba dva policisté se ho chopili a pomalu ho odtahovali pryč.

Za tím mužem se začala utvářet stopa z jeho moče. Elektrický výboj byl tak silný, že mu povolily svěrače. „Co je v Budově 22?“ zeptal jsem se opatrně policistů.
„Ty víš, co je v Budově 22“ řekl mi jeden z Ideopolicie a dveře od cely se zase zabouchly.

Zústal jsem sám. Sám s obrazovkou. CHOLESTEROL JE ŠPATNÝ. ALKOHOL JE ŠPATNÝ. Ozývalo se dál a dál. A za pár okamžiků se cela opět otevřela. Tentokrát v nich stála Doktorka.

„Pojď se mnou, Pavle, do Budovy 22.“ řekla klidným a milým hlasem. Věděl jsem, že odpor je marný. Proto jsem se zvedl a lhostejně se vydal vstříc svému osudu.

V Budově 22 byla akorát židle. Židle osvětlená silným světlem. Byl jsem připoután a Doktorka si ke mně sedla. „Víš, Pavle, že jsem ti minule říkala, abys s tím cholesterolem něco dělal?“
„Ano, Doktorko. Vím to. A já se snažil. Opravdu jsem se snažil. Držím dietu a nyní již ztrácím chutě na tučné jídlo.“
Tělem mi projel elektrický výboj. Zaskučel jsem bolestí.
„Víš, že se lhát nemá,“ řekla mi doktorka, „snažil ses. To vím. Ale chutě na tučné jídlo jsi se nezbavil!“
„Ano, přiznávám, nezbavil.“
Doktorka promítla na zeď obrázek steaku a zeptala se mě: „Co vidíš?“
„Steak.“
„A dal by sis? Pravdu prosím.“
„Ano, dal bych si. I když vím, že je v něm cholesterol a ten je špatný, ale dal bych si ten steak.“
„Jsi nemocný, Pavle, velmi nemocný. Ale již jsi ve správných rukou. Já tě vyléčím.“

Doktorka chvíli zamyšleně přecházela po místnosti a za chvilku z temného rohu vytáhla vozík, na kterém bylo něco přikrytého. A pak promluvila:

„Víš, ptal jsi se, co je v Budově 22. Pro různé lidi je to různé. Pro někoho kastrace, pro jiného pohřbení za živa, a v tvém případě to jsou pavouci.“ a s tím odkryla plentu. Byli tam dva obrovští sklípkani v kleci.

Za chvilku mi přidělala klec na obličej a pak pokračovala: „Když zmáčknu tuhle páčku, bude sklípkany od tvého obličeje dělit jenom slabá mříž. A když zmáčknu tu druhou, tak se dostanou až na tvůj obličej. A můžu ti říct, že jejich jed je velmi rafinovaná záležitost.“ Propadnul jsem panice.

„Co mám proboha dělat? Co po mně chcete, abych udělal?“

Doktorka ukázala na obrázek steaku a řekla: „Co je to?“
„Steak.“
„A dal by sis?“
„Ano.“
Doktorka zmáčkla první páčku. Sklípkani hladově vyrazili k mému obličeji. Pokusil jsem se uhnout, ale klec byla pevně připoutána k mému obličeji. Začal jsem hystericky křičet.

„Co to je?“ zeptala se Doktorka znovu a ukázala na steak.
„Steak.“
„A dal by sis?“ řekla a její prst se pomalu blížil k druhému tlačítku.
„NE! NECHCI TEN STEAK ANI VIDĚT! DEJTE HO PRYČ! DEJTE HO PRYČ!!!“

„Správně, Pavle, jsi vyléčen.“

CHOLESTEROL JE ŠPATNÝ. ALKOHOL JE ŠPATNÝ.

P.S.: Nepatří tohle spíš do rubriky „Trapné pokusy“ ?