Tak to je novej rekord!Jo! Mám nový boty! A jak nadpis napovídá, tak jsem boty kupoval pouhou půl hodinu. Což je u mě a mého stylu nakupování něco naprosto nevídaného. Normálně totiž se ke správným botám propracovávám tak hodinu až dvě.
Mám totiž zajímavě formovanou tlapu (noha se tomu už říkat nedá). Když mají v krámě jen velikost 45, tak bych potřeboval 46. A když mi paní prodavačka přinese jiný boty o velikosti 46, tak jsou mi velký.
Takže jenom najít botu, co by mi sedla je docela nadlidský úkol. A teď ještě najít botu, co by mi za á sedla a za bé by se mi i líbila.
Abych docílil úspory času, tak jsem rovnou vybíral z bot, co se mi líbily. U třetího a vítězného páru prodavačka pochopila zapeklitosti mojí nohy a tak mi už rovnou říkala: „A u těhle máme zase jenom 45.“
A kupodivu, čtyřicet pětka mi sedla. Prodavačce se vyloženě ulevilo, když jsem si vyžádal druhou botu. Ruka byla v rukávě.
U pokladny jsem machroval s kartama – máma je členem Baťa klubu, tak jsem nejdřív předložil klubovou kartu a pak tu kreditní. Měl jsem to zabít pikovým esem. Ale to s sebou jaksi nenosím 🙂
Zdá se mi to, a nebo šest jídel denně je dobrej způsob na souboj s váhou? Né že bych neměl hlad, ale je to takovej ten „malej hlad“ jako z těch reklam na nízkotučný jogurty.
Kupodivu se to přežít dá.
Co to kecám?! Já chci jíííst! 🙂
No nic, jdu se zapojit do pracovního procesu…
…nejez… U? T? p?edbiham o t?i kila..:D
Číslo obuvi je příliš intimní údaj na jeho bezmyšlenkovité zveřejněníTřeba taková Daniella Rush odhalila úplně fšecko (sem slyšel ;o) Ale velikost nohy nikdy, ani za sto let… Dobrovolně se zbavuješ kouzla …ty jo, já nevím, jak to dokončit. domysli si to, ještě mě čeká celá nervová soustava a mám na to přesně 14 hodin a 23 minut ;o/