Vyberte stránku

Aneb jak jsem jel na akci, na kterou se mi strašně moc nechtělo.

Již několik let se celkem úspěšně vyhýbám jakémukoliv tančení. Můj smysl pro rytmus a jeho převedení na taneční kroky je na úrovni medvěda v cirkuse. Dokonce mám takový pocit, že můj prvomanželský tanec se odehrál právě minulý víkend.

V létě to budou tři roky, co budu šťastně ženat. To jenom abyste měli tu představu, jak úspěšně jsem se tančení vyhýbal. Ale nepředbíhejme, jak by řekl Alexandr Hemala.

Koncept akce a jeho naplnění

Pohanský ples. To se nepovede. Přesně tohle se mi prohnalo hlavou, když jsem poprvé viděl upoutávku na akci. Viděl jsem až příliš mnoho akcí s dobrým nápadem, co se po první pauze zvrhly na klasickou chlastačku.

A ta představa, že by se zrovna tahle skupina byla ochotna hezky obléci a tančit klasické tance, se mi poněkud příčila.

O to víc jsem byl překvapen, jaké krásné šaty vytáhly účastnice plesu, které jsem doposud vídával pouze v maskáčům podobných oblecích. I pánové vyhrabali saka a kalhoty, kde kravata u krku byla prakticky naprostou samozřejmostí.

A samotný ples se z klasického tančení zvrhnul na  pařbu až někdy k půlnoci, kdy se takový přerod děje i na vyhlášenějších akcích. Takže průběh naprosto na jedničku.

Počasí

Já vím, že zrovna tohle nejde moc ovlivnit, ale stejně podezřívám organizátory z toho, že tenhle víkend měli někde objednaný: Kdybych chtěl točit reklamu na krásnou poetickou zimu, tak si vyberu uplynulý víkend v Jizerkách:

Bylo krásně, jasno, svítilo sluníčko, teploty se držely těsně kolem nuly. Nesněžilo, takže cesty byly krásně sjízdné. Díky slunečním paprskům se na chatě Agátha udělaly malebné rampouchy, které jenom dokreslovaly poetičnost zimy.

Mám takový pocit, že právě na chatě Agátha, kde se celá akce konala, vznikla minimálně jedna báseň oslavující krásy zimy.

Takže krom víkendového tančení jsme se venku procházeli, sáňkovali, a vůbec se všeobecně kochali přírodou. Jsem rád, že nám byl i na tyto kratochvíle dán organizátory čas.

Účastníci

Tady jsem se fakt bál. Směsice lidí přihlášených na akci byla opravdu různorodá. Navíc bylo dopředu jasné, že na akci jedou lidé, kteří se na internetových diskuzích zvládnou pohádat do pěti minut, a to i na téma „počasí.“

Společenský oblek ale dělá divy. A tak jsem byl příjemně překvapen, že i lidé, o ktřerých je mi známo, že opravdu nejsou moji kamarádi, mě přátelsky pozdravili a prohodili se mnou pár „small talk“ frází.

Sice jsme si nepadali samou láskou kolem ramen a spíš jsme se vzájemně vyhýbali, ale to, že jsme byli schopni se na společenské úrovni spolu bavit a společně se pobavit, bylo velmi příjemným zjištěním.

A tak jeden (jediný) účastník, co „byl stejně nevychovaný, jako jeho pes“ mi na počtu cca. 40 účastníků připadl spíš jako statistická nutnost, než jako něco, co by se jakkoliv dalo ovlivnit.

Program

Organizátoři znají své účastníky, a tak byl program velmi volný. Poněkud jsem se ale zapotil u odpoledního nácviku tanců a ze svého okolí vím, že si mnozí museli dát po nácviku sprchu, protože nácvikové písně byly poněkud rychlejší…

Samotná skladba písní k tanci v rámci plesu byla dobře zvolená. Jenom jsem měl těsně před půlnocí pocit, jako kdybych už nebyl na plese, ale na koncertu Damh the Barda. Vím, že většina účastníků tuhle smršť písní kvitovala s povděkem, takže svůj osobní vkus upozaďuji.

I hlasitost hudy je tak trochu otázkou osobního vkusu. Na mě to byl „poněkud větší kravál,“ u kterého mi sice trochu vadilo, že jsem ve vedlejší místnosti musel křičet, abych se mohl účastnit rozhovoru.

V obou případech to jsou ale spíš drobné kosmetické vady, než cokoliv, co by mi doopravdy vadilo. I zde má ples u mě hvězdičku.

Ubytování, strava a personál

Jedním souslovím trefa do černého. Ubytování bylo sice poněkud základní, ale zase na druhou stranu na postelích se dalo krásně spát a snaha vyjít vstříc individuálním ubytovacím požadavkům byla maximální.

Na našem pokoji byla sice trochu zima, ale jednak byl na konci chodby (takže asi na konci vedení ústředního topení) a možná jsme se měli po první noci ozvat a řešit to přímo s personálem. Naštěstí byly na pokoji přikrývky navíc, takže jsme drobnější zimu překonali bez nesnází.

Jídlo bylo sice jednoduché, ale chutnalo mi a porce byla v naprostém pořádku. V zásadě hodnotím pozitivně to, že si v ubytovně na nic nehráli a raději připravili dobrou „klasiku,“ která neurazí, než aby se snažili zaujmout překomplikovaným jídlem, které by pak nemuselo chutnat.

Z chování personálu jsem ale naprosto nadšený. Naprostá ochota vyjít vstříc, přátelské chování, dobré ceny a výborná kombinace nabídky pití: Svijany a … malinovka!

Tohle bude jedna z mála akcí, kde na fotkách budou mít sice účastníci v ruce půllitr v ruce, ale v něm nebude tradiční zlatavý mok, ale něco podivně narůžověloého.

Tak než se začnou šířit fámy, tak vězte, že lákání malinovky podlehli i pravověrmní pivaři. A to, že malinovka vyhrávala i nad mnou tolik oblíbenými Svijany, je pro mě úspěch akce největší.

Tím ale pohostinnost nekončí: V neděli, den po plesu, kdy see očekávalo, že ráno budeme všichni poněkud unaveni, nám na snídaňovém stole přistál i hrnec česnečky! Nadšení všech účastníků přelezlo přes měřitelnou mez.

Celkově

Vynikající nápad s výborným provedením na dobrém místě s vynikající obsluhou a přenádherným okolím. Jak strašně se mi na akci nechtělo, tak ještě víc se mi nechtělo zpátky. Předpokládám, že o akcích na chatě Agáthě uslyšíme ještě mnohé, protože touto akcí se vepsala do srdce nejednomu pohanovi.

Snad jediné mám proti: Jak mě žena donutila tančit, tak usoudila, že minimálně latinskoamerické tance mi jdou, a že bychom měli tančit více. A jelikož tahle akce měla obrovský úspěch, tak je mi jasné, že tentokrát se dalšímu tančení budu vyhýbat pouze jeden jediný rok.

Ale teď trochu vážněji: I já jsem si akci náramně užil a tančil jsem do umdlení končetin. Ples byl vynikající nápad a i pro příští rok vzkazuju:

Přijedeme zas!